Dřevěné zvonice - Kladensko
Mrtvé oplakávám, mor zaháním, svátky slavím…. To je jeden z nápisů, který můžeme na zvonech číst. Hlas zvonu osloví snad každého. Je to, jako bychom slyšeli tlukot svého srdce. Zvony vždy varovaly před požáry, bouřkou, válkou, zvaly na bohoslužby, oznamovaly úmrtí i svatbu, chránily před zlými silami, vyzváněly při významných událostech.
Pojďme tedy chvíli naslouchat tomu varujícímu, zvoucímu, oznamujícímu, ochrannému i oslavnému hlasu zvonů, provázejícího naše předky staletími.
Zřejmě nejznámější zvonice na Kladensku je dřevěná zvonice u kostelíka sv. Jiří v Libušíně, datovaná zhruba do r. 1500. Původní zvony se nedochovaly. Zvon z r. 1526 byl zrekvírován v r. 1917, starší z r. 1504 byl ukraden v r. 1996.
Navštívíte-li toto místo, stanete možná na stejném kousku půdy, jako bájná kněžna Libuše, která podle pověsti odsud věštila slávu Prahy. Duch dávných časů tu ale ožívá každým rokem v dubnu, v neděli po sv. Jiří, kdy se tu koná největší středověká bitva ve střední Evropě. Sjíždí se na ni kolem tisíce šermířů, rytířů, kopiníků a jiných bijců z různých států.
O pár kilometrů dále, směrem na západ v Hradečnu, najdeme jedinou hrázděnou zvoničku na Kladensku. Je i nejmladší a nejmenší zvonicí Kladenska. Byla postavena r. 1749 a půdorys má 2,3 x 2,3m. O svůj zvon přišla za 2. světové války.
Zvonice v Hradečnu
Zajímavá pověst se váže k jednomu ze tří zvonů nedaleké zvonice v Přelíci. Ta je ze 17. století. Nejstarší zvon ale pochází údajně z r. 1364 a byl odlit pro místní kostel sv. Petra a Pavla. Tehdejší pán ze Smečna prý kázal roztavit cín a měď z rakví svých předků. Při odlévání zvonu spadla do žhavé zvonoviny jeho choť i s malým synkem. Ve vyzvánění zvonu pak slyšel pán ze Smečna nářek své ženy a syna a výčitky svých předků. Proto nesměl zvon za jeho života vyzvánět.
Zvonice v Přelíci
Za zmínku stojí i jedna z nejstarších zvonic v regionu, zvonice v Kvílicích pocházející z 16. století. Ze tří zvonů jí zbyl jen jeden, nejmenší. Zbylé byly zrekvírovány v r. 1917. Zvonici najdete na hřbitově, kde jsou pohřbeni rodiče Václava Beneše Třebízského. Ten se narodil v nedaleké Třebízi, v Kvílicích chodil do školy a zmiňuje se o nich v řadě svých povídek.
Zvonice v Kvílicích
Snad nejzajímavější je zvonice v Neprobylicích. Je replikou původní zvonice, která byla stržena v r. 1896. Je zajímavá nejen svou architekturou, ale unikátní i tím, že její tři původní zvony jsou (jako u jediné zvonice v Čechách) viditelné zvenčí. Do její kamenné šestiboké podezdívky jsou vsazeny dva náhrobky rodu Pětipeských, majitelů Neprobylic, z r. 1602 a 1604.
Zvonice v Neprobylicích
Své kouzlo a historii mají i další dřevěné zvonice Kladenska – zvonice v Řisutech, Tuřanech, Hořešovicích, Bělči, Želenici, Velvarech a další.
Mimochodem, víte, že zvonění při moru mělo své opodstatnění? Kromě zvuku, který slyšíme, vydávají zvony i ultrazvuk, který vyhání krysy, nositele morové nákazy.
A víte, že kdo na Zelený čtvrtek při vyzvánění zvonů zacinká penězi, bude jich mít dost po celý další rok?
Nezbývá, než přát nám i zvonům, aby jejich kov byl rozechvíván jen důstojným radostným nebo smutečním tlukotem jejich srdcí. Ať jejich hlas nikdy nezvěstuje zlé zprávy a nezmění se v bojové hřmění.
