Procházka Podzámeckou zahradou v Kroměříži

Spojení z Ostravy je do Kroměříže kupodivu dobré a vy tak jsme se na nádraží v Kroměříži octli za dvě hodiny. Je to zvláštní, navštívili jsme už spoustu různých míst, ale jen málokde byl příjezd do města tak pěkný a romantický, jako když jsme přijížděli sem. Kroměříž má svou atmosféru od prvního vykročení. Kousek od vlakového nádraží, na konci ulice vpravo, jsme přešli frekventovanou křižovatku. Kousek od ní se již nacházel plot od Podzámecké zahrady s hustou pokrývkou letitých stromů, který mimo jiné ukrýval i několik soch, obelisk a kříž. Netrvá dlouho, abyste z nádraží došli k bráně do Podzámecké zahrady. Klidnou chůzí jste u brány tak do 10 minut.

Podzámecká zahrada

Hned za bránou se nachází mapa celého areálu s návrhem možností, kudy se vydat. Park je ohromný a je proto důležité si na jeho prohlídku vyhradit dostatek času. My jsme si pro procházku zámeckou zahradou vybrali cestu vedoucí okolo Chrámku přátelství a Chotkova rybníku k Římské fontáně. Na tomhle úseku jsme nevěděli, kam se dřív otočit, tolik tam bylo veverek. Byly veselé, čilé a skákaly z jednoho stromu na druhý a házely přitom na nás žaludy. Byla tu s nimi ohromná legrace a já jsem nestačila cvakat foťákem, takový mumraj tu byl. Poněkud kýčovitému deštníku (alespoň nám se takový zdál) jsme zamávali z dálky a šli jsme se kochat Stříbrným mostem, jenž odděluje starou část podzámecké zahrady od nové. Tepané zábradlí je skutečně mistrovská práce a se zdejší krajinou vytváří zajímavý kontrast luxusu s naprostou přirozenou prostotou (vše je však klam, protože zahradní architekt to tu promyslel do toho nejmenšího detailu).

Podzámecká zahrada v Kroměříži je ideálním odpočinkovým místem

Je neuvěřitelné, kolik je tu zvěře. Ihned za mostem jsme nevěděli, jestli máme juchat anebo v tichém konsternovaném údivu raději nedýchat. Před námi se objevil zajíc, který místo zběsilého úprku si davy lidí naopak kupodivu užíval. Stáli jsme uprostřed zahrady před Růžovou treláží, ale místo na ni jsme se koukali na smělého zajíce.

Nová část Podzámecké zahrady

A opět jsme se octli na rozcestí. Tak kudy, doprava, doleva anebo jít okolo treláže rovně? Šli jsme rovně, protože jsme neměli v ruce žádnou mapu, dnes již vím, že to byla chyba, protože nám díky tomu unikl Břízový pavilon s Bustou arcibiskupa Maxmiliána Josefa. Ale zas si říkám, že aspoň máme důvod se sem ještě jednou vrátit. Cesta rovně vedla luční krajinou a my se z dostatečné vzdálenosti mohli kochat neuvěřitelně velkými a dozajista i starými stromy. Kolem nás lítaly vážky a barevní motýli (některé jsme ještě nikdy neviděli). Až jsme nakonec došli k úžasnému místu, které mně osobně učarovalo v této zahradě asi nejvíc, bylo to místo, kde rostl ohromný platan javorolistý. Nádherný strom, který vytvářel neuvěřitelnou atmosféru. I děti jím byly naprosto konsternovány. Kousek odtud se pak nacházela Maxmiliánova kolonáda. Okolo ní a dalších vzácných stromů jsme došli k dalšímu, tentokráte Divokému rybníku.  Divoký rybník nás překvapil nejen labutěmi, ale i Čínským pavilonem, k němuž se dostanete pouze s loďkou.

Dál za tento rybník jsme se tehdy bohužel nedostali. Děti zaslechly opice a nedočkavě se vydaly za zvukem. Pak sice litovaly, že jim unikl Maxmiliánův dvůr, kamenný stůl a ještě několik drobností, ale opět si naštěstí řekly, že si to nechají na příště. K Dlouhému rybníku jsme doslova doběhli, tam však žádné opice děti nenalezly, a tak na chvilku uvěřily, že zvuky vyluzovaly divoké kachny.

Všude kolem volně pobíhá spousta zvěře

Paví pavilon a Zookoutek

Ale kdepak, to kachny nebyly. Kolem kruhové lavičky, která neskutečně lepila, jsme se proto vydali po stopách tajemných zvuků okolo Rybářského pavilonu k Pavímu dvoru. Páni, to bylo překvapení. To, že tu děti naleznou také i „malou zoologickou“, doopravdy nečekaly. K vidění tu jsou nejen pávi, ale i zajímavé druhy slepic, holubů a další domácí zvířata. Úchvatná je zde i lesní zvěř. Opice jsme tu však nenašli. Co jsme to tedy slyšeli? Už jsme si mysleli, že se nám to všechno jenom zdálo. Mávli jsme nad tím rukou a řekli jsme si, že tedy jdeme na zámek. Vůbec nám ještě nedošlo, že nám Podzámecká zahrada chystá ještě několik dalších překvapení…

Když jsme přešli vázový most, vydali jsme se doprava, protože jsme tam uviděli zajímavou expozici moderních soch. Právě touto cestou jsme se nakonec zcela náhodně okolo Flóry dostali do dalšího Zookoutku, který tu vznikl z bývalého skleníku. A tady byly ty opice! Paradoxně nakonec děti zaujali více pávi. Inu, jedni se namlouvali, další prováděli kejkle s vránou a do toho se jim ještě připletla zvědavá a hravá veverka. Byla to prostě legrace a vřeštící opice kdesi za mřížemi byli najednou zcela nudné.

V areálu jsou umístěny solitérní romantické stavby

Podzámecká zahrada skýtá mnoho překvapení

Ze Zookoutku jsme se vydali okolo domu zahradníka k Fontáně amorků, abychom se okolo ruin vrátili do těsné blízkosti zámku, kde se pod klenbou břečťanů nacházela busta arcibiskupa Ferdinanda Maria Chotka. Hned za touto zelenou střechou je vážně doslova ukrytá tajná zahrada, tedy giardino secreto a Colloredova kolonáda. Další úchvatné místo, kde máte pocit, že se zastavil čas.

Areál se nachází v blízkosti zámku

Přes zahradní portikus jsme pak prošli okolo okrasného zahradního parteru a došli jsme až k Chotkovu schodišti. Po schodech jsme vystoupali vzhůru a Chotkovou bránou jsme nakonec vyšli z Podzámecké zahrady ven, abychom se vydali do útrob Kroměřížského arcibiskupského zámku. Ale o něm budu vykládat zase někdy příště. V Podzámecké zahradě jsme strávili úžasné čtyři hodiny, které byly i přes úmorné vedro osvěžující a my odtud i přes ušlapané kilometry odcházeli krásně odpočatí, plni dojmů a nezapomenutelných zážitků. Na prohlídku zahrady si proto vyhraďte dostatek času.