Putování za šedivými obry
Dnešní povídání potěší spíše mužská srdce. Zastavíme se u pevnosti z období přemnichovského, u seskupení několika objektů budovaného opevnění v Dobrošově. Mělo chránit naši severní v hranici před Hitlerovými výboji a spolu s několika samostatnými betonovými obry v Bělovsi u Náchoda bylo dostatečnou zárukou úspěchu. Tedy mohlo být…
Železobetonové ježky sloužily jako obrana proti eventuálnímu útoku
Práce započaly na podzim roku 1937, ale Mnichov a následné odvolání mobilizace vše zhatil. Došlo k pozastavení celého záměru, takže nejenže všechny zamýšlené části tvrze nespatřily světlo světa, ale ani ty, co byly téměř dokončeny, nezasáhly do žádného boje s nepřítelem. Nadšení sice přetrvávalo a chuť našich vojáků plnit svůj úkol v boji proti německému tyranovi nebylo možné popřít, leč uposlechnutí rozkazu vzdát vše předem muselo být bez protestů splněno.
A tak se stalo, že místo našich vojáků užívalo pevnosti stěn německé vojsko, jež zde zkoušelo nový typ zbraně. V době pokusů byl vydán rozkaz, aby všichni obyvatelé Dobrošova opustili vesnici a vrátili se až večer, po zkouškách. Jeden ze srubů zakusil sílu nové střely a dodnes ve svých stěnách ukrývá stopy po jejím řádění.
Tvrzový pěchotní srub Můstek u Dobrošova
V době komunismu se do pevnosti nesmělo, až rok 1968 přinesl výrazné změny a postupně přivedl za její brány mnoho příznivců válečné techniky. Návštěvníci si mohou prohlédnout zajímavou expozici s figurkami vojáčků a poté vstoupit do podzemí jednoho ze srubů, kde se jich ujme zkušený průvodce. Dojem z prohlídky bývá umocněn poměrně chladným vzduchem okolo 4 stupňů Celsia a dlouhým systémem chodeb. Člověk má pocit, že je mu umožněno projít celý úsek, ale opak je pravdou. Většina prostor je zavalena a není šance do nich ani nahlédnout.
Dovolenou lze tedy strávit nejen putováním za krásnými zámky, ale i mnohem šedivější a chladnější „nádherou“ z doby, na níž si ti starší z nás mnohdy ještě živě pamatují.
