Z Radotína na Karlštejn
V posledních dílech našeho povídání o putování po středočeském kraji jsem se zaměřoval na méně známé oblasti vedoucí skrze temné hvozdy. Prodírání a výšlapy v nehostinném terénu na nějakou chvíli odložme stranou. Tentokrát vás chci pozvat na celkem profláknutý výlet z Radotína na náš nejznámější památku hrad Karlštějn. Někomu by se mohlo zdát, že začínající červená stezka nevěstí nic dobrého, když jde o Prahu. Nenechte se odradit. Začátek cesty je v Radotíně, kde je kopcovitá krajina, během malé chvíle se tak dostanete z dohledu posledních panelových domů. Po několika krocích jsem se tak s přáteli dostal do chráněné oblasti Karlštejnsko, kde se ukrývají mnohačetní zástupci živočišné říše. Je tedy pravdou, že temné hvozdy v tomto díle neopouštíme, ale přece jen jde o celkem známou trasu vedoucí na hrad Karlštejn.
Velice náročný terén, který má své kouzlo
Snad nemusím blíže představovat. Karlštejn je odnepaměti majestátní ikonou, ke které se lidé a turisti sjíždějí z celého světa. Vybavte se dostatečnou porcí energie. Z Radotína jsme museli překonat celkem vydatné stoupání kolem zahrad až po lesní cestě do Solopisk. V letních dnech oceníte příjemný chlad, který je vyvolán nepropustným lesním porostem. Pamatuji se, že bylo kolem 27°C a na mém obličeji to nebylo téměř znát i přes náročné stoupání. Ze Solopisk se však vše změnilo. Nevím jak vy, ale já využil ještě žluté trasy, která naší výpravu zavedla na zříceninu hradu Karlík. Říkává se, že se zde konaly dámské jízdy za dob Karla IV :). Jde o malou zacházku po žluté z Vonoklas, následně vás zase zavede na červenou. Připravte se na mírné stoupání, které je zakončeno malebnou vesničkou Mořinky.
Karlštejn ještě není vidět
Odtud by se mohlo zdát, že by měly být vidět věže hradu Karlštejn, opak je pravdou. Ještě nás čekala chůze přes polní cestu a následně lesním klesáním až pod brány hradu. Nebojte, šlo už jen o několikaminutovou trasu. I přesto, že jde o kopcovitý terén, patří mezi vyhledávané a já se ani nedivím. Z mého pohledu je tento trek skvělou příležitostí, jak vpadnout na hrad ze zálohy. Z Karlštejna jsem však se svými kolegy sedl na vlak a vrátili jsme se nazpět vlakem. Neříkám, že by se to nedalo ujít nazpět, ale vidina těch kopců nás odradila :). Možná jsme měkoty, ale 12 hodin šlapání je i na nás trochu moc.
