Za folklorem do Červeného Kostelce
Seznamování s krásami přírody a výtvory lidí, ať již v podobě stavby či obdivuhodného uměleckého výkonu, patří zcela nezastupitelně do rejstříku našeho poznávání. Dnes vás seznámíme s festivalem, jenž má již devětapadesátiletou tradici. Řeč bude o Mezinárodním folklorním festivalu v Červeném Kostelci na Náchodsku.
Předposlední srpnový týden se sem sjely soubory ze všech končin světa. Kromě tuzemských hostů, např. Rosénky z Prahy či domácího souboru Hadař, zavítalo do města, mj. prvního z působišť naší spisovatelky Boženy Němcové, mnoho zahraničních účastníků. Tisíce diváků, které během pěti dnů zhlédly pestrou směsici vystoupení, mohly dlouze zatleskat tanečníkům z Indonésie, Mexika, Portugalska, Itálie, Francie, několika souborům ze Slovenska a mnoha dalším. Akce probíhala v přírodním amfiteátru a až na pár dešťových kapek se vše obešlo bez větších zádrhelů.
Soutěžilo se i o nejsympatičtější soubor, což byla Rosénka, stejně jako o nejlepší kostým. Zde zvítězil mexický soubor s malým předstihem před Indonésií. Já sama jsem sázela právě na Indonésii. Z jejich lesku a pestrosti téměř přecházel zrak. A co teprve, když se daly do pohybu nadšené a od ucha k uchu rozesmáté tanečnice!
Festival byl jako vždy obohacen o prodej dobrot v mnoha stáncích, jež obklopovaly celé hlediště. Na své si přišli milovníci klobás, nudlí či gyrosu. Proudem teklo i pivo a kofola. Jedinou nepohodu lze svést na tvrdé lavice, ale i to je daň za nevšední zážitek, opakující se jen jedenkrát do roka. S přítelem jsme celý festival zhodnotili jako průměrný, neboť v loňském roce jsme odcházeli s barvitějšími dojmy. Vrcholem se tehdy stal soubor s Filipín a Cookových ostrovů. Jejich choreografie nejenže lahodila oku, ale byla i nesmírně náročná.
Výlety, to nejsou jen hrady a zámky. Zkuste si i vy udělat za rok čas a zajet se pokochat uměním jiného typu. Zjistíte, že tanec sbližuje, i když nevládnete slovem. O tom mohou hovořit i ti, již se dali vytáhnout na pódium a tančit v rytmu svých „učitelů“. Jistě se bylo se na co dívat. Pokud byste i přesto zatoužili po nějaké památce, můžete navštívit např. kostel svatého Jakuba Většího přímo v Kostelci nebo kostel Navštívení pany Marie v Boušíně.
