Zastavení u smutného kostelíka

Léta o tom kostelíku vím. Slýchala jsem o „Svatém Jánu“ už jako malá a při každé zmínce jsem vnímala zvláštní zabarvení hlasu každého, kdo o něm mluvil. Směsice úcty, piety, jakési sounáležitosti, snad nádech tajemství a něco pro mě neidentifikovatelného, to vše zůstávalo ve vzduchu, když někdo zmínil, že byl „u Jána“. Jak to tak bývá, o tom, co máme u nosu, víme nejméně. Ani já nejsem výjimkou, a k tomu, abych procítila atmosféru tohoto místa a odhalila alespoň něco z jeho historie, jsem se dostala až nedávno. Přestože hodnota i význam kostela jsou pouze lokální, myslím, že jeho osud osloví i ty, kteří ho nikdy neviděli a neuvidí.

Kostel Narození sv. Jana Křtitele v Dubí u Kladna byl a stále je poutním místem. V poslední době se zde věřící pokouší oživit i tradici rorátů, což jsou zpívané mše v době adventu.  Konají se večer za svitu svící a luceren, v kostelíku není elektřina. Liturgický zpěv nesoucí se lesem, ve kterém kostel stojí, jakoby oplakával všechen zmar a zkázu, jichž byl svatostánek svědkem.

Kostelík u Svatého Jána je pozůstatkem po bývalé obci Újezd

V době Česko – uherských válek, kdy mocenské zájmy církve vehnaly do války české vojsko pod vedením Jiřího z Poděbrad proti útočícím žoldákům uherského krále Matyáše Korvína, bylo vypleněno mnoho vesnic. Jednou z nich byl i Újezd, rozkládající se tehdy kolem kostela Sv. Jana Křtitele. Bohužel to byla česká vojska, která při obléhání nedalekého Buštěhradu vydrancovala ves tak, že se již nevzpamatovala. Tehdy poprvé zněl okolím nářek a bolestné výkřiky a ospravedlněním válečných křivd byl zákon vyššího zájmu.

Po další stovky let se rozpadaly ruiny vesnice, až poslední známky osídlení zahladila milosrdná vegetace. Jediný, kdo přestál vojenské běsnění, byl skromný kostel. Ten byl v průběhu času opravován a v polovině 19. století dokonce rozšířen o novogotickou oddělenou zvonici. Neuplynulo ale ani sto let od posledního zvelebení a kostel znovu přihlížel válečnému bezpráví, kdy sice zmýlená neplatí, ale život nevrátí.

Najdete zde např. pomník obětem 1. světové války nebo pamětní desku k vlastnímu kostelu

Jednoho dne, v době druhé světové války, zazněl nad vrcholky stromů a věží zvonice zvuk leteckých motorů. Byla to americká letadla, která měla 12. září 1944 bombardovat rafinerii v Německu a v Mostě. Když se bombardéry nad Kladnem stáčely z německého Ruhlandu nad Most, jeden se oddělil, a zřejmě pod tlakem nějakých potíží vyprázdnil pumový zásobník. Stalo se to přímo nad dubským lesem. Ten byl ale v tu chvíli útočištěm dělníků z nedaleké továrny Poldi, kteří se tu ukryli před náletem. Neúprosný osud způsobil, že téměř čtyřicet lidí místo záchrany stihla smrt.
Dva příběhy od Svatého Jána dělí staletí ale spojuje dějinná paralela, že ochránci a spojenci ne vždy přinášejí pomoc a naději a že válečná mašinerie drtí bezohledně svým soukolím vše co má v cestě.