Jenštejn (zřícenina)

V roce 1368 se jeho majitelem stal Pavel z Vlašimi, jehož syn, Jan z Jenštejna, hrad přestavěl a vytvořil z něj rodové sídlo. Tento významný muž naší historie a pražský arcibiskup v důsledku sporů, které vedl s králem Václavem IV., o své sídlo však nakonec přišel a v následujících letech hrad Jenštejn poměrně často střídal majitele.

Hrad Jenštejn však nebyl nijak zvlášť velký ani důležitý, a tak do něj jeho majitelé stavebně nijak významně neinvestovali. Od té doby, co se v roce 1583 Jenštejn stal součástí panství Brandýs nad Labem, zpustl a začal chátrat. Definitivní ránu mu pak zasadila třicetiletá válka, během které byl v roce 1641 zničen švédskými vojsky.

Během 19. století a počátkem 20. století zde bydlela venkovská chudina a později jeho zříceného zdiva bylo využito ke stavbě domů v blízkosti hradu.

Hrad Jenštejn byl vystavěn na konci mělkého údolí, takže jeho poloha nebyla příliš výhodná a přirozenou obranu mu vytvářela pouze voda. Z jihu tento vodní hrad chránil rybník a z ostatních světových stran ho oklopoval příkop vytesaný do skály. Původně měl Jenštejn podobu klasického šlechtického sídla s bergfritem.

Největší slávu hrad zaznamenal během vlastnictví Jana z Jenštejna, který z hradu vytvořil mimořádně luxusní rezidenci. Příkopem z předhradí bylo možné dostat se až k jádru hradu, které se do současné doby nedochovalo. Nádvoří mělo trojúhelníkový půdorys, který byl ze tří stran obklopen palácovými křídly. Z nich se do současnosti dochovala už jen torza. Jednou z nejzachovalejších částí zříceniny je okrouhlá nárožní věž, přímo navazující na hradby. Celé podlaží jednoho z pater zabírá kaple, zaklenutá křížovou klenbou a ukončená polygonálním presbytářem.

Autor: Andrea Štyndlová