Letovice (zámek)
Když se řekne zámek, každý si jistě představí bohatě zdobené interiéry, vyřezávaný nábytek potažený zlatem vyšívanými látkami, krásné tapety na zdech, vzácné staré obrazy a třpytící se doplňky. Na zámku v Letovicích toto nenajdete. Kvůli své smutné historii v druhé polovině minulého století se z něj stala téměř ruina a nevypadalo to s ním dobře. Naštěstí se našel někdo, kdo se ho snaží za každou cenu zachránit a navrátit mu dřívější krásu. Návštěva tohoto zámku bude zajímavým zážitkem a také předmětem k zamyšlení, kam až může vést lhostejnost k tak významným památkám jako je tento zámek.
Užitečné informace pro návštěvníky
Dopravní spojení
Otevírací doba a vstupné
Letovice (zámek) - zajímavosti
Hrad, stojící na ostrohu nad Trstenickou stezkou, jež spojovala Čechy s Moravou, byl postaven pravděpodobně už někdy v polovině 13. století a to nejspíš Heřmanem z Letovic. První doložené písemné zmínky však pocházejí až z roku 1360. Hrad patřil postupně pánům z Letovic, z Přibyslavi a z Ronova. Ti na hrad přišli ještě ve 14. století. Kolem roku 1400 tady byl přeložen do češtiny velmi známý cestopis Marka Pola Milión. Hrad byl však v roce 1424 dobyt a zničen husity, jelikož v té době patřil přívrženci císaře Zikmunda Hynkovi z Ronova. Po jeho smrti hrad získali díky sňatkům s Hynkovými dcerami páni z Boskovic. Hrad se dočkal opravy v druhé polovině 15. století. Gotická přestavba z té doby je dodnes patrná v několika sklepních prostorech a části obvodové zdi. Roku 1544 kupuje hrad a celé okolní panství Kryštof z rodu Hardeků, kteří poté panství začínají rozšiřovat a renesančně přestavovat. Hrad byl bohužel znovu dobyt, tentokrát Švédy v roce 1643. Už v té době a ještě dlouho poté panství poměrně rychle střídá majitele. V průběhu toho je hrad přestavěn na barokní zámek. Ten však roku 1724 spolu s městečkem vyhořel, tehdy zrovna panství získali Blümegenové. Při následných opravách byly postaveny mnohé hospodářské budovy, jež tvořily podzámčí.
V roce 1820 na zámek přišli poslední rod majitelů zámku, maďarská rodina Kálnoky. Ti ho upravili do empírové a později novogotické podoby, v jaké ho můžeme vidět dodnes. Na svazích zámku také nechali vybudovat zámecký park v anglickém stylu, který se řadí mezi ty nejcennější u nás. Zámek však roku 1945 přešel jako mnoho jiných památek pod správu MěNV a nastaly jeho snad nejkrušnější časy. Byl využíván jako internát a poté už jen neudržován chátral, až se z něj málem stala úplná ruina. V restituci byl nakonec po dlouhých průtazích navrácen znovu rodině Kalnokyů a ti ho pak roku 2004 prodali nynějšímu majiteli, panu Bohumilu Vavříčkovi. V té době byl zámek v katastrofálním stavu, interiéry byl naprosto zničeny, na mnoha místech do něj zatékalo, byly vytrhány podlahy a některé stropy se úplně propadly.
Díky odhodlání a nemalým investicím pana Vavříčka by jste dnes zvenku ani nepoznaly, že nejdete na jeden z krásných zámků, kde vás čeká návštěva jako v pohádce. Celá fasáda je pěkně opravená a svítí do dálky. Před vstupem do samotného zámku si prohlédnete vinný sklep a mučírnu s velmi sugestivní expozicí. Pro opravdu dobrodružné povahy je tu nabízena možnost přenocování v této mučírně. V interiérech se zatím přes všechnu snahu o neutěšeném stavu zámku můžete přesvědčit na vlastní oči, a to nejen na fotografiích. Zámeckým okruhem se prochází bez průvodce a máte tak spoustu času prohlédnout si místnosti, které se už podařilo dát do pořádku, i takové, kde jsou pořád ještě rozbité zdi i podlahy. Místo zdobeného nábytku se tu nachází rozmístěná všehochuť věcí z různého časového období a nabízí mnoho příležitostí k zamyšlení, u některých třeba i k úsměvnému zavzpomínání. Součástí prohlídky je prodejní výstava 2222 obrazů Tomáše Vavříčka, která byla zapsána do Guinessovy knihy rekordů jako nejvíce obrazů od 1 autora na jedné výstavě. Lákadlem pro návštěvníky je tu také malý zookoutek, restaurace v bývalé jízdárně a nově Dračí sluj, dlouhá sklepní chodba, na jejímž konci vás čeká veliký drak.
Návštěva tohoto zámku ve vás možná zanechá hned několik dojmů. Smutek z toho, kam až málem vedla lhostejnost k takovéto krásné památce. Obdiv k odhodlání člověka, který se snaží udělat vše pro to, aby zámku navrátil původní lesk a mohli jsme ho tak poznat nejen my, ale i budoucí generace. Radost z toho, že se to pomalu, ale jistě daří. A taky tak trochu dobrý pocit z toho, že i těch mých pár korun za vstupné přispěje k tomuto skvělému účelu. Zámek v Letovicích určitě stojí za návštěvu, která bude trochu netradiční, ale velmi zajímavá.
Autor: Martina Limbergová