Sychravá romantika
Máte-li roupy a hlavně několik hodin volna, zajeďte se podívat do Roupova na Plzeňsku. I nám se stal cílem, když jsme nevěděli co s jedním ne zcela teplým a vlídným dnem. A nestačili jsme se divit, když jsme po mírně stoupavém kopečku došli do blízkosti prazvláštního komína. Jsme ve středověku, nebo v současnosti? To, co jsme viděli, opravdu nevypadalo jako součást středověkého hradu. Beton? Kde se tu vzal?
Mýlili jsme se. Onen podivný komín byl cihlový, ale kryla ho vrstva šedavé omítky, jež na první pohled budila dojem čehosi z jiné, téměř nedávné doby. Za štěkotu několika lačných psů za plotem jsme se opatrně přikradli na nádvoří nádherné roupovské zříceniny a zamířili rovnou ke dveřím místnosti, nad níž se vypínal zmiňovaný zázrak. Byl součástí černé kuchyně. Jeho zachovalost nám stále vrtala hlavou.
Vyšli jsme tedy po kamenném schodišti nahoru, abychom se ho mohli dotknout. Shora se nám otevřel krásný pohled na celé hradní prostranství. K dokonalosti už chyběl jen romantický soumrak, zurčení potůčku a zpěv ptáčků. Ničím takovým ale právě v tu chvíli příroda neoplývala. Museli jsme si tedy vystačit se sebou navzájem a ostatní nechat představám. Čistotu toho okamžiku ještě mírně narušovala skutečnost, že jedním z držitelů hradu byl jistý Držek (Držka). Ale i tady jsme přivřeli oko a z výletu si odnášeli jen to hezké – poznání dalšího zajímavého koutu naší vlasti.
