Velíz u Kublova

Oblý vrch u Kublova o nadmořské výšce 595 m. n. m., v okrese Beroun, nese pravděpodobně jméno pohanského boha Velese. Boha magie, podsvětí a ochránce stád. Jeho modla, kterou v roce 2003 vytesali z dubového kmene členové šermířské skupiny „Berounští měšťané“ a vztyčili ji na hřbetu Velízu, vás přenese do dob Vršovců. 

Ti zde podle pověsti zajali knížete Jaromíra z rodu Přemyslovců. Kníže byl zachráněn a jeho družina Vršovce pronásledovala. Jejich vůdce Kochan se před pronásledovateli skryl do jeskyně v Bílé skále na Velízu. Strop jeskyně se v polovině 19. století zřítil a dnes jsou z Bílé skály víceméně rozvaliny. Nedaleko skály vyvěrá pramen, pod ním vybudovali lesáci malé jezírko.

Na místě, kde byl zajat a mučen, nechal kníže Jaromír vystavět dřevěnou kapli, zasvěcenou jeho patronovi, sv. Janu Křtiteli. Ve 13. století byl na tomto místě vystavěn kamenný kostel a benediktinský klášter. Husitské drancování přežil pouze kostel, kolem kterého se dnes rozkládá kublovský hřbitov. Z proboštství spatříme již jen zbytky obvodových zdí, jejichž část je zdí hřbitovní.

Vedle hřbitovní branky najdeme nevzhledně obezděnou uzamčenou studnu Gotthardku. Pramen sv. Gottharda vyvěral původně pod oltářem kostela. Svatyně vystavěné nad pramenem kondenzovaly energii a příznivě ovlivňovaly duchovní naladění.

Hřbitov je místem posledního odpočinku Leopolda Zvonaře, autora skladby Čechy krásné, Čechy mé. Ta byla, vedle Tylova a Škroupova díla, adeptem na státní hymnu. 

Vrch Velíz je místo, které vám nabízí svou energii, promlouvá k vám hlasem vzdálených věků a zřejmě má opravdu pozitivní vliv na lidské konání. Je totiž jedním z mála míst, které i když je snadno dostupné, není zohyzděné odpadky. Ať už je to něčí obětavou péčí, nebo vlivem Velese, který nedopustí znesvěcení svého posvátného háje, doufejme a dělejme něco pro to, aby to byl setrvalý stav. A to samozřejmě nejen na Velízu.  

Protože vše by mělo být v rovnováze, můžete své příjemné rozpoložení, nabyté na vrchu Velesově, prodloužit procházkou, pro změnu po údolí. Vydáte-li se ze severní části Kublova po žluté značce, dojdete do míst zvaných Údolí ticha a můžete pokračovat až k Žebráku a Točníku.

Autor: Ivana Dondová