Veveří (hrad)
Hradní areál Veveří byl budován během osmi staletí a v současné době se řadí mezi nejrozsáhlejší hradní areály v České republice. Původně se jednalo o menší lovecký hrádek nebo dvorec pro moravská markrabata a prameny se o něm poprvé zmiňují v souvislosti s rokem 1213.
Užitečné informace pro návštěvníky
Veveří (hrad) - zajímavosti
Podobu hradu dostalo Veveří až za vlády krále Přemysla Otakara II. přibližně krátce po polovině 13. století. Kromě toho, že měl hrad sloužit jako místo královského dohledu nad osídlováním, zdi Veveří také sloužily jako vězení význačných politických odpůrců a také se zde konaly popravy.
Takřka současnou podobu nabyl hrad Veveří krátce po polovině 14. století v době panování Jana Jindřicha, moravského markraběte a mladšího bratra Karla IV.
Coby opora královské katolické církve působil hrad Veveří za husitských válek, ale po jejich skončení byl v zástavním držení panských rodů a teprve v roce 1536 přešel do rukou pánů z Ludanic, po nichž se majitelé hradu poměrně rychle střídali, snad jen s výjimkou hrabat ze Sinzendorfu, jimž Veveří patřilo po téměř celé 18. století.
Velkou přestavbou hrad prošel počátkem 17. století. Během roku 1645 se uvádí pouze Pernštejn a Veveří coby hrady, které při obléhání Brna Švédy odolaly. Za vlastnictví zmíněných Sinzendorfů byl hrad Veveří proměněn na hospodářské centrum velkostatku a staré paláce byly stavebně upraveny pro bydlení v takřka zámeckém stylu.
Okolí hradu a jižní stráň ostrohu se dočkaly úprav za kněžny Ypsilanti po roce 1870, přičemž zde byly zřízeny dva skleníky a velký park. Arnold De Forest, poslední majitel Veveří, pocházející ze šlechtického rodu, hrad roku 1925 prodal Československému státu.
Během druhé světové války sloužil hrad Veveří potřebám jednotek SS a po válce byl krátce zpřístupněn veřejnosti, do doby, než byl v 50. letech poměrně nevhodně upraven pro působení Lesnického učiliště, internátu a závodní školy práce. Rokem 1972 se započalo s přestavbou na mezinárodní kongresové centrum, ovšem z původního záměru byla realizována jenom první etapa. Naštěstí se jednalo pouze o betonovou injektáž a statické zabezpečení, nicméně i tento zásah uměleckou hodnotu hradu dost poškodil. Hrad byl poté v zoufalém stavu opuštěn.
Od konce 20. století se započalo se systematickou obnovou hradu a v současné době je Veveří zpřístupněno návštěvníkům.
Autor: Andrea Štyndlová