Švihov (hrad)
Chcete se vydat do časů vrcholné gotiky a počátku renesance? Pak je pro Vás výlet na vodní hrad Švihov tím správným rozhodnutím. Hrad byl dokonce prohlášen za národní kulturní památku, paradoxně díky tomu, že se od 17. století užíval k hospodářským účelům a nebyl tedy přestavován. Proto si ho můžete prohlédnout v takové podobě, jak vypadal v časech své největší slávy.
Užitečné informace pro návštěvníky
Švihov (hrad) - zajímavosti
Část hradu jste viděli v pohádce
Jistě oceníte dokonalost, s jakou byl vodní hrad postaven – za velmi krátkou chvíli mohlo být okolí hradu i vnitřní nádvoří zaplaveno vodu, kterou šlo zase vypustit, aniž by byl hrad nějak poškozen. Na Švihově a v jeho okolí se natáčela i světoznámá pohádka Tři oříšky pro Popelku, takže některá místa jistě poznáte. Můžete se vydat i na dvě naučné stezky – první stezka je doplněna tabulemi s historií panství a místními památkami, druhá prochází historii oblasti od pravěku až do současnosti.
Velkolepý hrad byl snem svého majitele
Původní tvrz ze 14. století byla brzy svému majiteli malá. Když se v 15. století stal Půta Švihovský jedním z velmi bohatých a vlivných velmožů země, začal stavět skutečně skvostný a nedobytný hrad. Ten dokončili až jeho synové, ale díky nákladům na stavbu a reprezentaci se zadlužili tak, že hrad museli prodat. Podobný osud postihl i další majitele, a tak se hrad v 16. století stal majetkem rodu Černínů. Konfiskace po 2. světové válce zchátralý hrad zachránila – byl zpřístupněn veřejnosti a stále se rekonstruuje.
Pověst o švihovské studni
Při prohlídce si jistě všimnete hluboké hradní studny. Švihovský pán Půta měl čtyři syny, kteří spolu stále soupeřili. Po jeho smrti připadl hrad Švihov dvěma z nich a oni si ho rozdělili napůl. Vše pak měli dvakrát - ale neměli každý svou studnu, protože v okolí byl vody dostatek. Povolali studnaře, ovšem každý pán chtěl studnu s vodou lepší, než má jeho bratr. Mladý studnař dlouho pátral po prameni kvalitní vody. Našel ho přesně na hranici obou půlek hradu. Bratři dali studnu vykopat, byla velice hluboká a práce trvala tři roky. Jeden z bratrů však nechal studnaře zavraždit. Od té doby si začal stěžovat na kvalitu vody, která mu chutnala jako krev. Později se mu začal zjevovat studnařův přízrak a hradní pán se ve strachu z pomsty mrtvého oběsil.
Autor: Helena Syslová