Brandýs nad Labem (zámek)

Jan Lucemburský se ji v roce 1317 snažil dobýt, ovšem marně, a tak panství vlastnili až do počátku husitství Michalovci. Coby katolíci však během husitských válek o tvrz přišli, ale znovu ji nabyli roku 1437. Úmrtím posledního mužského potomka tohoto rodu panství přechází do vlastnictví Jana Tovačovského z Cimburka.

Během vlastnictví Tovačovských, v 15. století, proběhlo rozšíření stávající tvrze a také její přestavba v gotický hrad, z nějž se do současné doby v nejstarší části objektu dochovalo trojdílné okno, nesoucí alianční cimbursko - krajířský a krajířsko - šelmberský znak.

Krajířům bylo později panství zkonfiskováno Ferdinandem I. kvůli údajnému odboji a od roku 1547 bylo zdejší panství vlastnictvím České komory. Habsburkové se následně postarali o další přestavby a díky nim nabyl hrad podoby renesančního zámku s parkem. Venkovní zdi dekorovala sgrafita a vše bylo dokončeno na konci 16. století.

Během třicetileté války byl však zámek značně poničen, stejně jako stavby v zámecké zahradě a přilehlé hospodářské budovy.

Další kapitolu historie zámku v Brandýse nad Labem tvoří období první poloviny 18. století, kdy úpravou prošlo předhradí i jádro zámku, který tehdy sloužil účelům loveckého sídla a důstojnických bytů.

Během 19. století byl objekt regotizován a za napoleonských válek, v roce 1813, se tato stavba stala místem setkáním císaře Františka, cara Alexandra I., pruského krále Viléma III. a vrchního velitele koaličních armád knížete Karla Schwarzenberka.

Roku 1873 prošla romantizující přestavbou brána a zámecká věž a od roku 1910 byl majitelem brandýského zámku stát. V roce 1921 se zámek stal sídlem Správy státních lesů  a v současné době je majetkem města Brandýs nad Labem - Stará Boleslav.

Autor: Andrea Štyndlová