Jizerskohorské bučiny
Zkuste výlet do turisticky lákavé krajiny, plné skalních útvarů a vyhlídek. Je tu také mnoho pomníčků, které připomínají padlé dřevorubce, souboje pytláků nebo těch, co si sami vzali život.
Užitečné informace pro návštěvníky
Jizerskohorské bučiny - zajímavosti
Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny vznikla v roce 1999 sloučením národních přírodních rezervací Špičák, Stržový vrch, Poledník, Štolpichy, Frýdlantské cimbuří, Tišina a Paličník. Rezervace se tak rozprostírá na rozloze 27 km2. Typická pro tuto krajinu jsou hluboce zaříznutá údolí a skalnaté výběžky, odkud je ze strmých strání nádherný výhled do okolí.
Najdete tu i vodní díla, z nich ten nejstarší, Šolcův rybník, byl založen již v 17. století. Také je zde k vidění největší vodopád Jizerských hor a to 30 m vysoký Velký Štolpich.
Toto území je vzácné především kvůli zachovalému lesnímu porostu bez podstatných změn způsobených člověkem. Takto rozsáhlá lokalita také poskytuje velkou rozmanitost fauny i flory. Její složení se zachovalo stejné od doby před 7 tisíci lety, až na výjimky, jakými jsou např. velké šelmy vyhubené člověkem. Z dřevin tu převážně najdete smrk ztepilý, jedli bělokorou, javor klen nebo jestřáb ptačí. V podrostech pak papratku horskou, ptačinec hajní, šťavel kyselý nebo borůvku. Ze zástupců živočišné říše pak zaujímají důležité postavení výr velký, krkavec velký, rehek domácí, mlok skvrnitý, čáp černý, jestřáb lesní, včelojed lesní nebo rak říční.
Problémem v rezervaci je spárkatá zvěř, která se zde přemnožila a dochází tak ke značnému okusu dřevin. Vyskytuje se tu i uměle vypuštěný muflon nebo expanzní druhy jako např. psík mývalovitý nebo norek americký.
Po bučinách Vás provedou naučné stezky Lesy Jizerských hor nebo naučná stezka Oldřichovské háje a skály.
Do západní části rezervace zasahuje bunkrová linie, pocházející z konce 30. let 20. století.
Autor: Marie Bukovinská