Křižíkova fontána Praha

Během 20. století byla Křižíkova fontána, která je považována za evropský unikát, zrekonstruována do současné podoby. Už ve své době byla fontána technickým zázrakem, pro který Křižík použil 26 obloukových lamp, které sám vynalezl. Ve fontáně o velikosti 25 x 45 m je použito 3 000 trysek, do kterých je přiváděna voda padesáti čerpadly. Hra barev je obstarávána 1 248 podvodními reflektory, které jsou během večerních představení mimořádně působivé. Bazén, ve kterém je fontána umístěna, má objem vody 1 650 m3.

Po uvedení do provozu byla voda do trysek vháněna elektromotorem a tryskala do výšky několika metrů. Zespodu byla voda osvětlována silnými zdroji světla, umístěnými pod hladinou. Před nimi pak byly umístěny barevné otáčející se filtry. Vše bylo ovládáno dalším čerpadlem, které obsluhovalo ještě jiné okolní fontány. Díky měnící se barvě zpěněné vody je proti temné obloze vyvoláván mimořádný dojem. Křižíkova fontána ihned vešla ve známost v celé Evropě.

Během druhé světové války byla místo původního bazénu instalována požární nádrž, přičemž po letech došlo k podmáčení a havárii celé stavby.

Dne 15. května 1991 byla Křižíkova fontána opět uvedena do provozu, který byl zahájen Smetanovou Vltavou, a který byl především zásluhou Ing. arch. Milana Honzíka a dipl. Ing. arch. Zdeňka Staška. Ozvučení zajišťuje asi 60 reproduktorů a v podzemí je celkem 24 čerpadel s výkonem 70 litrů/sekundu a s tlakem vody do 20 m. Ovládání fontány zajišťuje počítač se speciálním softwarem a programem, který se vždy vytváří pro každé nové představení.

Představení fontány je zaměřeno jak na klasickou, tak i moderní hudbu či inscenační představení. Hrála se zde Carmen, Romeo a Julie, Rusalka nebo labutí jezero.

Autor: Andrea Štyndlová