Jindřichův Hradec (zámek)

Na místě dnešního hradu a zámku stávalo přemyslovské hradiště, které založil Jindřich z Nového Hradce z rodu Vítkovců v 10. století. Dokončil ho Oldřich I. z Hradce a nechal také přistavět válcovitou Černou věž, která měla chránit vstup do jeho pokojů. Největší přestavbu uskutečnil Adam z Hradce se synem Jáchymem, když změnili hrad v renesanční zámek podle nejnovějších italských módních trendů. Bylo postaveno Adamovo stavení, naproti Španělské křídlo a obě budovy propojeny velkými arkádami. V zahradě vznikl hudební pavilon Rondel. Následně přešel roku 1602 do rukou rodu Slavatů a o necelé století později do rodu Černínů z Chudenic, kteří barokně přestavěli původně gotickou kapli. Během sedmileté války se ze zámku stala vojenská nemocnice a roku 1773 vyhořel. Zůstal opuštěný a chátral. Využíval se jen jako sklad a byly zde zřízeny stáje a chlévy. Evžen Černín byl tedy nucen, počátkem 20. století, započíst rozsáhlou rekonstrukci, ale nedokončil ji. V roce 1945 byl zámek zkonfiskován a jeho stav se opět zhoršoval, dokonce hrozilo zřícení některých budov. V roce 1976 byla zahájena generální rekonstrukce a v roce 1993 byl znovu zpřístupněn veřejnosti. Rekonstrukce trvala 17 let a stála 120 milionů korun.

Při prohlídce zámku navštívíte Adamovo stavení, kde jsou k vidění renesanční, tzv. zelené pokoje s nástěnnou výzdobou, malovanými kazetovými stropy a s dobovým zařízením. Prohlédnete si hudební pavilon Rondel, který zaujme plastickou zlacenou výzdobou. Při návštěvě středověkého hradu nahlédnete do kaple sv. Ducha, Královského sálu s elegantní žebrovou klenbou a s galerií fiktivních portrétů českých panovníků. Přístupná je také Černá věž, která dříve sloužila jako hladomorna. Je vysoká 32 metrů a na ochoz vede 149 schodů.

Autor: Marie Bukovinská