Žďár nad Sázavou (zámek) (zámek)

Klášter měl být založen na popud Přibyslava z Křižanova, otce svaté Zdislavy, jeho plán ale zrealizovali až jeho zeťové Boček z Obřan a Smil z Lichtenburka. Roku 1252 pozvali z Nepomuku skupinu mnichů, kterým darovali pozemky a v dědictví jim odkázali i část svých majetků. Přes nelehké začátky klášter prošel v pořádku všemi historickými změnami země, až byl za husitských válek vydrancován a vypálen. Díky králi Jiřímu z Poděbrad byl však klášter obnoven a to pod taktovkou opata Jana Greinfelfelse z Greinfelfelsu. Největšího rozmachu se klášter dočkal o zhruba sto let později za opata Václava Vejmluvy. Ten zadal architektovi Janu Blažejovi Santinimu Aichelovi zakázku na rozsáhlou barokní přestavbu celého areálu.

Postaven byl také kostel Jana Nepomuckého na Zelené hoře, který je dnes zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Ze Žďárského kláštera se tak stal jeden z nejvýznamnějších církevních sídel své doby. Sláva ovšem netrvala dlouho, klášter byl roku 1784 definitivně zrušen, k čemuž přispěl i rozsáhlý požár toho roku. Poté se tu vystřídalo několik majitelů a klášter byl postupně částečně přestavěn na zámek. Před rokem 1945, kdy byl zestátněn, patřil zámek rodině Kinských a těm byl také v restituci roku 1991 vrácen.

Dnes se v zámku nachází Muzeum knihy, největší svého druhu v Evropě, stálá expozice „Umění baroka“ ve spolupráci s Národní galerií v Praze, expozice ze života architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla, Galerie Kinských, muzeum místního hasičského sboru a další příležitostné výstavy. V areálu stojí také konventní kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Autor: Martina Limbergová