Houska (hrad)
Máte rádi záhady? Lákají Vás tajemné síly a nevysvětlitelné úkazy? Pak jste na správném místě, protože hrad Houska je jednou velkou záhadou. Už jen důvod jeho samotné jeho existence… stojí totiž na místě, které nemá ze strategického hlediska žádný význam, nejsou poblíž zemské stezky, není hraničním ani královským hradem. Nachází se v naprosto pusté krajině bez dostupného zdroje vody. Jeho obranný systém je zaměřený proti „vnitřnímu nepříteli“, ale kdo to má být?
Užitečné informace pro návštěvníky
Houska (hrad) - zajímavosti
Hrad byl založen Přemyslem Otakarem II. na konci 13. století na místě původně dřevěného, později kamenného hradiště. Prošel mnoha stavebními úpravami, proto zde nalezneme prvky románského, gotického či renesančního slohu. Bývá také označován jako renesanční zámek s prvky gotického hradu. Vystřídal spoustu majitelů, ale nikdo do něj mnoho neinvestoval a to se podepsalo na jeho stavu. Během války sloužil německé armádě a v roce 1950 zde byl archiv Státní knihovny Klementina. Následně byl v restituci předán zpět potomkům původních majitelů – Ing. Jaromíru Šimonkovi a MUDr. Blance Horové. Ti se zasloužili o jeho opravu a následně v roce 1999 zpřístupnění hradu veřejnosti.
Houska je zdrojem mnoha pověstí a bájí, třeba v té o odsouzenci se vypráví o průrvě do pekla, která se tu měla nacházet. Obyvatelé hradu chtěli vědět, jak takové peklo vypadá a rozhodli se to zjistit tím, že do ní spustí odsouzeného na smrt výměnou za milost. Když po chvíli slyšeli zoufalí křik trestance, okamžitě ho vytáhli. Ten zestárl o desítky let, nechtěl mluvit o tom, co viděl a po pár dnech zemřel šílenstvím. Protože se lidé báli, pokusili se díru zasypat, ale nepovedlo se a tak na jejím místě postavili kapli, která měla zabránit pekelníkům ve vstupu na zem. Těchto pověstí je Houska plná, naleznete zde tajné komnaty, objevené teprve nedávno i sklepní prostory s kostrami „nelidí“.
Ke zklidnění pošramocených nervů po návštěvě Housky se můžete vydat na klidnější hrady Bezděz a Kokořín nebo nasednout na kolo a jet se zchladit do nedalekého Máchova jezera.
Autor: Marie Bukovinská