Vlašim (zámek)

Původní hrad zde byl vystavěný roku 1303 a poprvé se o něm historické prameny zmiňují v souvislosti s rokem 1318. Od roku 1363 zdejší hrad vlastnil významný rod, který se začal psát z Vlašimi a později z Jenštejna, ze kterého pocházel například Jan Očko z Vlašimi nebo Jan z Jenštejna, a který má v erbu dvě supí hlavy na stříbrném poli.

Mikuláš mladší Trčka z Lípy, další z majitelů hradu, nechal po husitských válkách provést stavbu dělostřeleckého opevnění s později vystavěným zemním okruhem, který se bohužel nedochoval. Přestavba hradu na zámek se uskutečnila v 16. století.

Celkem dvanáct erbů, vystavených ve Vlašimské bráně a erbovní zámecké síni, označuje dvanáct rodů, které se ve vlastnictví vlašimského panství vystřídaly. Původní hrad měl téměř pravidelnou čtvercovou dispozici se dvěma okrouhlými věžemi, z nichž se do současnosti dochovala pouze jedna z nich. Dle historických pramenů měl hrad snad možná ještě třetí a čtvrtou věž, ovšem archeologické průzkumy a výkopy tuto teorii nepotvrdily. Také z bašt, kterých zde původně bylo pravděpodobně pět, se dochovala pouze jedna.

Přestavba původního hradu na renesanční zámek proběhla mezi lety 1580 až 1620 a je spojena s rodem Vostrovců z Kralovic. Jednotlivé budovy byly výškově sjednoceny, osmiboká věž byla nástavbou přistavěna a hlavní palác doplnily hřebínkové klenby a dvojitá sdružená okna. První a druhé patro dekorovala štuková výzdoba.

Dalších přestaveb se zámek dočkal roku 1627 za Talmberků, poté, co zčásti vyhořel. Byl tehdy vybudován pivovar, konírny a upraveno jižní křídlo zámku.

Posledními šlechtickými majiteli zámku byli Auersperkové, kteří jej vlastnili až do roku 1945, kdy jim byl majetek vyvlastněn a zestátněn. Poté byl využíván pro kulturní a správní účely.

Zámek je zasazen do romantického krajinářského parku v anglickém stylu, založeného v roce 1775 Karlem a Marií z Auersperku. Postupně byl doplňován o romantické stavby a jedná se o nestarší přírodně krajinářský park v Čechách.

Během posledních let prošel zámek Vlašim rekonstrukcí, je využíván Muzeem Podblanicka a byla zde zřízena také obřadní síň.

Autor: Andrea Štyndlová