Kokořín (hrad)

Nedaleko od nynějšího Kokořína stávala, z části vytesaná do skály, středověká tvrz. Nechal ji vystavět Jan Lucemburský a první zmínky o ní se objevují v roce 1320, kdy byl majitelem tvrze Hynek Berka z Dubé. Ten nechal v polovině 14. století vybudovat hrad na ostrohu pískovcové skály nad Kokořínským dolem. V roce 1426 byl dobyt a poničen husitskými vojsky. Kokořín střídal majitele, mezi nimiž byl i Albrecht z Valdštejna, ale v 16. století přestal nevyhovovat zvýšeným nárokům na bydlení a navíc byl ve špatném stavu. Po třicetileté válce nesměl být, na příkaz císaře Ferdinanda, opravován a tak dále pustnul. Své útočiště si zde našli i loupeživý rytíři, kteří byli postrachem celého okolí. V 19. století se z hradu stala zřícenina, která inspirovala romantické umělce, jako Karla Hynka Máchu nebo Antonína Mánese. Díky Klubu českých turistů byl hrad na konci 19. století zpřístupněný veřejnosti. První velké rekonstrukce v novogotickém stylu se Kokořín dočkal až v roce 1911, díky Václavu Špačkovi.  V roce 1950 je hrad zestátněn a teprve v roce 2006 se vrací zpět do rukou dědiců rodu Špačků.

V hradním paláci, který byl během rekonstrukce zvýšen o jedno patro a zastřešen, se nachází památním Karla Hynka Máchy a expozice českého romantického umění z 19. století. Na paláci je plastika Josefa Kalvody. Hradu vévodí válcová vyhlídková věž, která je vysoká 38 metrů.

Podle pověsti vyjíždí každý večer z hradu divoký lovec na černém koni, v doprovodu jezevčíků s ohnivými jazyky. Jeho cílem je dva kilometry vzdálená původní tvrz. Kdo ho při jeho cestě potká, je štědře obdarován. Na zpáteční cestu mu svítí „bílá postava“, která obchází po ochozu věže hradu a jedním plamenem celou věž osvítí.

Autor: Marie Bukovinská