Valdek (zřícenina)

V roce 1263 se po něm začal psát Oldřich Zajíc, který zastával funkci purkrabího Pražského hradu. Byl také zakladatelem prvního augustiniánského kláštera v Čechách, který byl pojmenován Svatá Dobrotivá. Výstavbu hradu inicioval podle německých vzorů a měl okrouhlou věž.

Po smrti Oldřicha Zajíce v roce 1271 získal hrad Valdek jeden z jeho mladších synů, Zdislav. Druhý syn Oldřich zase zdědil nedaleký hrad Žebrák. Významnou osobností v historii hradu Valdeka byl Oldřichův vnuk Vilém, který byl nejslavnějším maršálkem a královským podkomořím, ochráncem královny Elišky Přemyslovny, kterému se přezdívalo "Zajíc srdce udatného". Po něm Vladek zdědil jeho syn Oldřich. Ten v roce 1344 hrad prodal rodu Běškovců z Běškovic. Poté se majitelé hradu poměrně často střídali.

V 16. století zdejší panství získali Pešíkové z Komárova, jimž se však nedostávalo dostatek financí k tomu, aby chátrající hrad nechali opravit. V roce 1586 Valdek zdědil Václav Pešík, který si nechal vystavět novou tvrz a z hradu Valdeku nadobro odešel. Pro účast ve stavovském povstání mu byl navíc hrad Valdek zabaven.

Hrad má dvojdílnou dispozici s poměrně rozlehlým předhradím. Jádro hradu prošlo dlouhým vývojem, přičemž v první fázi mělo podobu patrového paláce. Přízemní část byla později rozdělena na tři místnosti a v prvním patře vedla chodbička, která byla na obou koncích ukončena arkýřovými prevéty. V prostoru před palácem je bergfritová věž o průměru 10 m, pod níž je nádvoří a hospodářské budovy.

Do současné doby se zachovala především bergfritová věž, torza paláce i hradeb. Během víkendů a svátků je zřícenina hradu Valdeku zpřístupněna veřejnosti.

Autor: Andrea Štyndlová