Perla lidového stavitelství (nejen) Podorlicka
Deštivé počasí odradí od výletu mnoho lidí, ale ne ty, kteří si už neumějí představit den bez trochy poznání. Patřím mezi ně. Volný den je volný den. Naložit s ním jinak, než oddávat se klidu v křesle obýváku, je určitě možné za každého povětrnostního, či jinými okolnostmi ovlivněného dne. Moje kroky tentokrát mířily za církevní památkou do Slavoňova poblíž Nového Města nad Metují.
Ukryta mezi staletými lipami, oddělena bytelnou kamennou hradbou nalézá se v malé obci nádherná středověká roubená stavba - kostel sv. Jana Křtitele. A nestojí zde osamocený. Spolu se zvonicí a taktéž roubenou márnicí tvoří lidovou perlu středoevropského významu. Jen každý z objektů nese jiné datum vzniku.
Na místě dnešního kostela stával do roku 1350 kostel jiný, ten se ovšem nedochoval. O dvě staletí později, tj. okolo roku 1553, zde byl postaven nový. Jednolodní svatostánek byl původně zasvěcen sv. Martinovi, ale rekatolizace měla roku 1683 za následek i změnu názvu. Nyní se tedy můžeme kochat sv. Janem Křtitelem, jak již bylo zmíněno výše. Krásu božího místa podtrhuje i vnitřní prostor. O jeho výzdobu se postarali roku 1705 Eliáš a Jindřich Kohllerové a ve stylu zlidovělého baroka sem přenesli řadu prvků. Návštěvníky jistě upoutá dřevěný kazetový strop a zpěvácká kruchta na šesti vyřezávaných sloupech.
Nejcennější součástí celého komplexu je bezesporu dřevěná zvonice renesančního vzezření z roku 1555, jejíž spodní část je vlastně jakousi hřbitovní branou, a vše dotváří roubená márnice, pocházející ale až z 18. století.
Máte-li tedy chuť, vydejte se do Slavoňova z Nového Města nad Metují Klopotovským údolím po žluté značce. Na konci cesty se ocitnete přímo před vchodem na místní hřbitov. Kostel je sice otevřen jen jednou týdně o bohoslužbě, ale dobré duše z nedaleké fary vás pustí dovnitř, kdykoli si budete přát.
