Botanická zahrada Liberec

V roce 1893 ji začal budoval liberecký Spolek přátel přírody, který pro ni získal od města pozemek. O dva roky později byla zahrada již veřejně užívána, spíše však sloužila jako zahradnictví pro zásobování města zelení. Ještě hůře na tom byla za první světové války, kdy byla spíše zelinářskou zahradou, stejně tomu pak bylo i za druhé světové války. Na lepší časy se začalo blýskat v roce 1954, kdy město ustanovilo poměrně zdecimované zbytky Severočeskou botanickou zahradou. V dalších letech a desetiletích byla zahrada vylepšována a stavěly se nové skleníky, i když politická angažovanost dosazovaných ředitelů zde neměla příliš dobrý vliv na úroveň odbornosti zahrady. Po revoluci se začala zahrada dále zlepšovat a modernizovat, přestavělo se například nové velké alpinum. V roce 1995 došlo k přejmenování na Botanickou zahradu Liberec a také započalo odstraňování původních skleníků a stavba dnešního komplexu devíti skleníkových pavilonů a devíti pěstitelských skleníků. Seskupení těchto skleníků, které navrhl architekt Pavel Vaněček, připomíná buňky v rostlinném pletivu či seskupení křemenných krystalů.

V tomto skleníkovém areálu se nachází 13 botanických témat, mimo jiné uznávaná sbírka masožravých rostlin, tropické rostliny Starého i Nového světa, subtropické rostliny, překrásné orchideje, kaktusy, palmy či kapradiny. Všechny expozice jsou vytvořeny s citem pro podobu původní domoviny rostlin a to samozřejmě i ty venkovní, dotváří je jezírka, vodopády, kašny, sochy a další zahradní architektura. V jednom z pavilonů najdete také sladkovodní i mořská akvária, kde jsou k vidění druhy ryb a mořských živočichů, které se běžně v domácnostech nechovají. A samozřejmě v akváriích nechybí ani vodní rostliny, například mořské řasy. Velkým lákadlem botanické zahrady je také leknín s obrovskými talířovitými listy Viktorie královská.

Zahrada má otevřeno každý den v letní i zimní sezóně.

Autor: Martina Limbergová