ToulejSe.cz
O
Hledat
CS
Jazyk

Menu

Trosky (hrad)

Kdyby se Vás někdo zeptal, co pro Vás představuje symbol Českého ráje, určitě byste si vzpomněli na hrad Trosky. Jeho prazvláštní podoba utkvěla jistě v paměti i tomu, kdo hrad zná pouze z obrázků. Proč tedy nevyužít příležitost a s hradem Trosky se důkladně neseznámit? Hrad stojí na čedičových skalách se sopečným původem. Skály jsou velice strmé, proto byl hrad považován za nedobytný a odolal i nájezdům husitů.

Užitečné informace pro návštěvníky

Adresa: , Rovensko pod Troskami
GPS: 50.51653110, 15.23084690
Trosky (hrad) map

Trosky (hrad) - zajímavosti

Baba nebo Panna?

Rozhlédnout se do krajiny můžete z jedné nebo z obou vyhlídek hradních věží, které nesou příznačné názvy Baba a Panna. Věže jsou sice napůl rozpadlé, ale stále se tyčí nad okolní krajinou jako věrní strážci. Pod jejich dozorem můžete obdivovat minulost i krásu přítomnosti. Je-li jasno a hezké počasí, uvidíte v dáli Prahu, České středohoří, Krkonoše a samozřejmě samotný Český ráj, městečko Jičín, hrad Kost nebo zámek Humprecht.

Architektem hradu byla příroda

O postavení hradu Trosky bylo rozhodnuto ve 14. století. Stavitelé při volbě konečné podoby stavby museli vycházet z přírodních podmínek. Na čedičových skalách byly postaveny dvě věže a mezi nimi hrad. Na nižší vyvřelině vznikla věž Baba, na sousední nepřístupné skále Panna. Zakladateli hradu byli Vartemberkové, hrad však velmi často měnil majitele. Odolal nájezdům husitských vojsk, dobyt byl až za Jiřího z Poděbrad. Hrad už pak sloužil spíše hospodářským účelům. Za třicetileté války byly Trosky vypáleny a začaly chátrat. Výraznou změnu přinesl až romantismus 19. století – veřejnost se začala o hrad zajímat, byly podniknuty nutné opravy, které usnadnily přístup k hradu a bezpečnost návštěv.

Pověst objasňuje názvy věží

Určitě Vás napadlo, proč mají věže hradu tak zvláštní názvy. O nich vypráví pověst z 15. století, kdy na Troskách žily dvě ženy, které se navzájem nenáviděly, i když byly příbuzné, babička a vnučka. Každá se usadila v jedné věži a po celé dny se hádaly. Křičely na sebe z oken věží, nejdříve kvůli víře, později již kvůli čemukoli. Hádky byly nekonečné, ukončila je až babiččina smrt. Vnučka se neměla s kým hádat a byla tak nešťastná, že brzy zemřela – snad aby se mohla s babičkou hádat i na věčnosti.

 

Autor: Helena Syslová