Štramberk (hrad)
Když se rozhlédnete po městě Štramberku, nemůžete přehlédnout zříceninu hradu, která je výraznou dominantou celého okolí. Hrad stojí na kopci zvaném Zámecký, nápadnou částí je zrekonstruovaná strážní věž, zvaná Trúba, která byla v minulém století upravena na rozhlednu. Na základech původních paláců byla vybudována chata, která nabízí občerstvení a posezení před nebo po výstupu na věž, a malá prodejna vstupenek a suvenýrů. Samotná věž Vám nabídne nádherný rozhled nejen na město Štramberk, ale i na okolní vrchy a samotné Beskydy.
Užitečné informace pro návštěvníky
Štramberk (hrad) - zajímavosti
Zachovalé hradby a věž
Z vlastního hradu se bohužel nedochoval ani jeden z paláců. Obdivovat můžete zbytky mohutných hradebních zdí se dvěma branami a válcovou strážní věž. Působí zde občanské sdružení Rytíři hradu Štramberk, které kromě jiného připravuje pro návštěvníky zajímavé akce. Díky nim můžete navštívit například výstavu o historii hradu, koncerty, filmová představení, přednášky, slet čarodějnic, soutěž kovářů, grilování, sportovní soutěže a další akce.
O záchranu hradu se zasloužil Klub českých turistů
Prvními vlastníky hradu ze 13. století byli Lucemburkové, kteří hrad udělili jako léno pánům z Kravař. Dalšími významnými majiteli byli Puklicové, kteří zde razili falešné mince a loupežili po okolí, a v pozdějších časech Žerotínové. Ti hrad v 16. století prodali novojičínským měšťanům. V 17. století již byla z hradu zřícenina, třicetiletá válka a obléhání zanechalo značné stopy. Další majitelé, jezuitský řád, chtěli obnovit původní obrannou podobu, ale nedostali povolení. V 18. století již z hradu zbyly jen zdi a válcová věž. Na konci 19. století se zřícenina stala majetkem klubu českých turistů.
Štramberské uši zná snad každý
Zvláštní sladké pečivo zvané štramberské uši jistě znáte. Seznamte se tedy s tím, proč se cukrovinka nazývá tímto zvláštním názvem. Za vše může stará pověst o vpádu Tatarů na Moravu ve 13. století. Lidé ze Štramberku prý hledali záchranu na hradě, kde se při útoku začali modlit. Bůh jejich prosby vyslyšel, nad tatarským ležením začala strašná bouře, kterou mnozí Tataři nepřežili. Mezitím lidé prokopali hráz rybníka nad ležením a ležení zatopil proud vody, ve kterém se utopil zbytek Tatarů. Po Tatarech zbyly jen pytle s uřezanýma ušima protivníků, které si schovávali jako trofej. Jako připomínka tohoto vítězství se peče zvláštní pečivo, připomínající uši.
Autor: Helena Syslová