Kunětická Hora (hrad)
Vydejte se s námi na vrchol Kunětické hory, který posloužil ke stavbě hradu již v době do poloviny 14. století. V dávných časech se stala hora zdrojem kamene pro výrobu čepelí na pravěké zbraně a z horniny se později stavělo i staré město Pardubice. Těžba pokračovala až do roku 1920.
Užitečné informace pro návštěvníky
Kunětická Hora (hrad) - zajímavosti
Hrad Kunětická hora se stal známým během husitských válek, kdy se stal důležitým strategickým místem. Kunětickou horu obsadil hejtman Diviš Bořek z Miletínka z řad husitů. Od roku 1423 začal s přestavbou hradu na typicky husitský – rozsáhlé předhradí s opevněním. Diviš Bořek zemřel v roce 1437 a jeho syn roku 1464 postoupil hrad králi Jiřího z Poděbrad. Po jeho smrti, v roce 1471, připadla Kunětická hora synovi Jindřichu staršímu z Minsternberka, který převedl panství a okolní statky roku 1491 Vilému z Pernštejna.
Pernštejnové se věnovali rozsáhlé přestavbě celého hradu – vznikla dvouvěžová stavba s opevňovacím systémem a později byste zde našli velké společenské sály s velkými okny. Za Pernštejnů prožíval hrad úspěšné období, což dokazuje i přítomnost krále Vladislava Jagelonského v roce 1497 – přijel pasovat Jana a Vojtěcha na rytíře. Jaroslav z Pernštejna se nakonec rozhodl prodat zadlužené panství královské komoře, stalo se tak roku 1560.
Ke konci třicetileté války švédská vojska vyplenila a vypálila hrad a pomalu se vytrácel jeho původní význam. Začal chátrat a ani snaha o záchranu v 19. století nebyla úspěšná. Kunětická hora se stala státním majetkem v roce 1953, v sedmdesátých letech byl díky špatnému stavu úplně uzavřen a znovuotevření se uskutečnilo po opravách v roce 1993.
Hoře se přezdívá „Kuňka“ a mohlo by vás zajímat, že se podle legendy jednou ročně otevře a odhalí svá tajemství. Projdete se labyrintem v podzemí, bohatě zdobenými chodbami, obrovskými sály, kde stropy pokrývá zlato a stěny drahé kamení. Setkali byste se i s přízraky mnichů z opatovického kláštera, jak tudy bloudí a hledají poklad, o který je připravili nepřátelé.
Autor: Petra Nachtmanová