Letohrad (zámek)

Obec však měla ještě druhé panské sídlo. Jednalo se o tvrz, vystavěnou roku 1554 Zdeňkem Žampachem z Potštejna. Měla jednoduchou dřevěnou konstrukci a byla bez opevnění. V roce 1680 byl na jejím místě zbudován barokní zámek, který byl později ještě rozšířen a přestavován. Poslední šlechtičtí majitelé panství byli Stubenberg-Nimptschové kterým zámek patřil až do roku 1945, kdy připadl státu. V současné době jej spravuje město Letohrad.

Z architektonického hlediska není zámek Letohrad nijak výraznou stavbou. Má obdélníkový půdorys a dvě patra zakončená věžičkou s cibulovitou střechou. Vedle budovy zámku stojí další, jednopatrová budova, otevřená v prvním patře arkádami, která sloužila pro umístění hospodářských strojů a zařízení. Západním směrem od této budovy se pak nachází jednolodní zámecká kaple sv. Václava, vystavěná v barokním duchu, a považovaná za nejhodnotnější stavbu v celém zámeckém areálu. Roku 1726 byla přeměněna na farní kostel. V interiéru kostela je mimořádně cenná štuková výzdoba stropu, dílo Giovanniho Maderny.

V současné době se v budově zámku nachází soukromé gymnázium, hotel a restaurace. Zámecká atmosféra však na návštěvníky dýchne už u opony s panoramatem města Letohradu, díla Jana Umlaufa. Stěny jsou dekorovány parožím a obrazy s loveckými výjevy.

První z místností je barokní, vyzdobená dvěma barokními obrazy. K zajímavým kusům nábytku zde patří rokokový sekretář, dekorovaný krajinnými výjevy, stůl a purkmistrovské židle (repliky), na kterých kdysi v 16. století sedávali zdejší radní.

Další z místností je věnována rodině Umlaufově a 19. století. Nachází se zde obrazy a dřevořezby Dominika Umlaufa, sekretář, intarzovaný pěti druhy dřeva a také harmonium.

"Nejmodernější" je poslední z místností, vybavená v duchu přelomu 19. a 20. století, respektive secese. Právě v tehdejším Kyšperku měl v té době zřízen ateliér Alfons Mucha, jehož obrazy se právě v této místnosti nachází. Autorem většiny obrazů je však Rudolf Faltus, místní rodák.

Autor Andrea Štyndlová