Hořín (zámek)

Původně v Hoříně stával lovecký zámeček, který nechal vystavět hrabě Heřman Jakub Černín. Návrh vypracoval Giovanni Battista Alliprandi, architektonicky byl řešen v barokním stylu a interiér dekorovaly malby F.M.Schiffera.

Příští majitel zámku v Hoříně, František Josef Černín, byl na své bydlení náročnější a dosavadní lovecký zámeček jeho kritéria rozhodně nesplňoval. Proto zámek nechal přestavět podle projektu, vypracovaným Františkem Maxmiliánem Kaňkou, a to na reprezentativní barokní sídlo. Tato přestavba probíhala v letech 1713 až 1720.

Poté, co František Josef Černín zemřel, provdala se vdova Marie Isabela za jeho bratra Františka Antonína. Ani jemu však stávající objekt nevyhovoval, a tak hořínský zámek čekaly další stavební úpravy, především jeho rozšíření. Roku 1739, v době, kdy probíhala přestavba, zemřel také František Antonín. V jeho poslední vůli ale stálo, že stavební práce na zámku musí být dokončeny podle původního záměru, přičemž výslovná zmínka padla o zámecké kapli sv. Jana Nepomuckého. Roku 1742 zemřel i samotný architekt přestavby, Jan Christian Spannbrucker, a tak se dokončení tohoto díla nedočkal ani on.

Stavební práce poté však utichly jen na chvíli a v roce 1744 se v nich opět pokračovalo. Hořínský zámek v dokončené přestavbě se pak stal věnem Marie Ludmily, dcery Františka Antonína Černína a Marie Isabely, a manželky knížete Augusta Antonína z Lobkovic. Lobkovicům pak zámek v Hoříně patřil až do roku 1948.

Další stavební úpravy na zámku v Hoříně proběhly ke konci 18. století, nicméně neměly nijak zvlášť velký význam pro celkovou podobu zámku, která v sobě slučuje barokní a rokokové prvky. Zdejší "Kamenné pokoje" se řadí k nejvyzrálejším rokokovým prostorům v Čechách.

Současný stav zámku v Hoříně v žádném případě nevyhovuje kritériím, které by umožňovaly jeho zpřístupnění veřejnosti. Ani z původního zámeckého mobiliáře se do dnešní doby nezachovalo takřka nic, ovšem za prohlídku určitě stojí alespoň exteriér a také zámecký park.

Autor: Andrea Štyndlová