Průhonice (zámek)
V jihovýchodní části Prahy, v městské části Průhonice, najdeme známý novorenesanční zámek, obklopený rozsáhlým parkem, založeným hrabětem Arnoštem Emanuelem Silva-Tarrouca v roce 1885. Nejen v případě zámku, ale především parku se jedná o jedinečné dílo přírodně krajinářského slohu v rámci Evropy. Nachází se v něm vysoce cenná dendrologická sbírka - arboretum s celou řadou domácích i cizokrajných dřevin. Mezi nejznámější druh patří rhododendron (pěničník).
Užitečné informace pro návštěvníky
Průhonice (zámek) - zajímavosti
Park se rozkládá na celkové ploše 250 ha a takto rozlehlý byl už v době svého založení. Prostírá se v půvabném a členitém údolí potoka Botiče a jeho přítoků. Charakterizují ho seskupení keřů, stromů a dřevin, volné luční plochy, ale i rybníky a zmíněné potoky. Park je protkán stezkami, jejichž celková délka je přibližně 40 km.
Poprvé jsou Průhonice v historických pramenech připomínány poměrně pozdě, a sice v predikátu Zdislava a Oldřicha z Průhonic v roce 1270, nicméně jejich historie sahá ještě dále, o čemž svědčí i nápis v kostelíku Narození Panny Marie, datovaný do roku 1187.
Zdejší zámek je dominantou nejen v oblasti Průhonic, ale i širší krajině. S výstavbou nové tvrze začali páni z Říčan, kteří na průhonickém statku sídlili až do konce 14. století, kdy přešel do vlastnictví pražských měšťanů. Během třicetileté války byl zámek značně poničen a během 18. století byl využíván jako hospodářské stavení.
V roce 1802 průhonický zámek koupil hrabě Jan Nostic-Rhieneck, jenž se zasloužil o rekonstrukci a klasicistní úpravu zámku. Mezi lety 1892 až 1898 tedy zámek v podstatě získal svou současnou podobu, styl české renesance. V té době zámek vlastnil Arnošt Emanuel Silva-Tarrouca.
Od roku 1920 se majitelem zámku i přilehlého parku stal stát, který jej vykoupil. V roce 1954 zde byla zřízena geobotanická laboratoř.
Roku 2002 zdejší park poškodila povodeň z rozvodněného Botiče. Byly strženy mosty a poškozeny komunikace a za krátko poté celkový stav ještě více zhoršila vichřice.
V současné době je zámek využíván Botanickým ústavem AV ČR a Botanickým oddělením Přirodovědeckého muzea při Národním muzeu v Praze, přičemž prostory jsou veřejnosti nepřístupné. Návštěvníci se mohou dostat pouze ke stálé expozici, kde je pamětní síň Arnošta Emanuela Silva-Tarroucy.
Zámek je dnes pseudorenesanční trojkřídlou budovou s arkádovým nádvořím a hranolovou věží.
Autor: Andrea Štyndlová