Větrný mlýn Třebíč
Město Třebíč je turisticky poměrně často vyhledávaným místem. Najdeme zde nejen zámek a baziliku sv. Prokopa, ale také židovské město a v jihozápadní části města pak také zajímavou technickou památku, větrný mlýn. Má několik podlaží je postaven podle tzv. holandského typu. Najdeme ho nedaleko železniční trati z Jihlavy do Brna.
Užitečné informace pro návštěvníky
Větrný mlýn Třebíč - zajímavosti
Naprosto netradiční je účel, k jakému větrný mlýn v Třebíči sloužil. Nebylo to kupodivu k mletí mouky, ale k mletí smrkové, dubové a borové kůry, kterou pak ve formě prášku využívali zdejší koželuhové. Zdejší kůže byly vyhlášené v celém kraji a spotřeba kůry proto byla skutečně velká. Byla přidávána do zvláštního louhu, ve kterém se pak máčely kůže a ty se zbavovaly nežádoucích součástí, které by na kůži způsobovaly plíseň.
Kůru původně pro koželuhy mleli mlynáři z Třebíče, ale byla to pro ně poměrně velká zátěž vzhledem k tomu, že jejich hlavní náplní bylo mletí mouky. Cena za tříslo (prášek z kůry) se vyšplhala tak vysoko, že se bratři Budišovští rozhodli pro stavbu vlastního mlýna na kůru. Bratři tehdy vlastnili největší koželužnu v Třebíči a stavbou mlýna se dotkli ješitnosti třebíčských mlynářů, kteří se zalekli, že díky stavbě mlýnu přijdou o své příjmy, a tak proti stavbě podali stížnost k městské radě. Ta jejich stížnost odmítla coby neopodstatněnou a nakonec stavbu mlýna povolila i krajská komise.
Ke stavbě mlýna došlo v roce 1836 a od té doby už tvoří neodmyslitelnou dominantu města Třebíče. Svému účelu, tedy mletí kůry, však sloužil jenom po dobu padesáti let, do té doby, než tuto činnost zajišťovaly parní stroje.
V roce 1934 byl mlýn upraven pro bydlení a nájemníci v něm bydleli až do roku 1977, kdy už bylo nutné provést rekonstrukci, při které byl uveden do své původní podoby.
Autor: Andrea Štyndlová