Krása s odstínem šedi
Už dávno je za mnou doba, kdy jsem se otáčela jen za pozlátkem. Už dávno je pryč, kdy jsem věnovala pohled jen okázalému vzhledu a krásné fasádě našich památek. Naštěstí. Člověk postupně nabírá rozum a zjišťuje, že opravdu není všechno zlato, co se třpytí.
Může za to jeden člověk, který mě naučil dívat se i na věci na první pohled nenápadné zcela jinýma očima. Nebo srdcem? Možná. Každopádně jsem dnes velmi všímavým jedincem, nadšencem pro cokoli. Pro jeden kámen, který zůstane po kdysi okázalé tvrzi, pro zbytek někdejšího výstavního zámku, jenž se dnes „pyšní“ torzem zbořených zdí… Naopak. Snad mě tyto otisky minulosti uchvacují mnohdy dokonce i více. Je za nimi více tajemství, více osudových zvratů, možná i více záhad. Mnohdy i více dojímají a kladou neodbytné otázky. Co se odehrávalo za jejich zdmi? Jak vypadali obyvatelé, jejichž kroky duněly nekonečnými chodbami? Čí ruka se dotýkala okenní římsy?
Jednou z takových památek je zámek v Komařicích, nacházející se kousek od Českých Budějovic. Kdysi nádherná renesanční památka zdálky připomíná jakýsi polozbořený statek. Navíc leží v nepřehledné zatáčce, takže místo na tuto pamětihodnost se soustředíte na protijedoucí vozidla a málem ji minete. Teprve zblízka si lze všimnout dvou znaků nad vchodem, které zde zanechali její nejvýznamnější majitelé z doby renesance – Jan Kořenský a jeho manželka Kristýna, když zámek postavili na původní gotické tvrzi ze 14. století. Stalo se tak o dvě století později.
Bývalá usedlost sice volá po opravě, ale všichni dobře víme, že mnohé skvosty se svého znovuzrození pro nedostatek financí ani nedočkají. Věřme, že Komařice mezi ně patřit nebudou.
