Za tajuplnou zříceninou Jenčov
Dnešní toulky po středočeském kraji nás zavedou do mnou nejnavštěvovanějších míst vůbec. Temné lesy kolem jednoho z nejznámějších hradu České republiky zvaného Křivoklát. Tento hvozd ukrývá bezpočet vyšlapaných i méně známých cest, které přímo vybízejí k treku. Já osobně jsem pro tentokrát vyrazil na jednu polozapomenutou zříceninu, jež se nachází jakoby uprostřed všeho a ničeho. Možná ho znáte a možná také ne. Zřícenina nesoucí název lovecký hrádek Jenčov je spíše zakryt velkou slávou přilehlého hradu, ovšem to mne jako dobrodruha nemohlo odradit. Říká se, že svůj název získal díky Janu Lucemburskému, který právě odtud započínal své lovecké orgie do přilehlého okolí.
V případě, že hledáte příjemné rozptýlení na nedělní odpoledne, dejte šanci této výpravě, která v sobě kloubí čisté prostředí, fascinující lesní pěšinky a nádech tajemna. Trek je vhodný i pro rodiny s dětmi, jelikož zde nemusíte očekávat strmý terén nebo dlouhotrvající pochod. Jde o velice příjemnou procházku nádherným prostředím. Pokud máte malé děti, můžete je nalákat na legendární strašidlo Bublisák, jež se podle pověstí potuluje po okolí a to hlavně po setmění. Traduje se, že strašidlo si vybírá pouze zlé a nepoctivé lidi. Hodných si nevšímá.
Osobně jsem vyrazil ihned po ránu. Už kolem osmé hodiny jsem se dostal pomocí svého přibližovadla k hájovně Skalka. Jinak než po silnici číslo 116 to nejde. Do těchto míst vás zavede cesta z Nižboru. U hájovny si ponechte vůz a hurá na vlastní. Našel jsem si červenou turistickou značku, která mne vedla směrem na Jenčov. Ihned po uplynutí několika minut cesty jsem pochopil, že dnešní den bude výjimečný. Jde o přesně ten typ treku, který má opravdu rád.
Po pár set metrech se červená stočí směrem na Kouty. Zde postačí odbočit přímo ke zřícenině. Trek je dlouhý dohromady 3 kilometry, takže si sebou nemusíte brát ani žádnou svačinu nebo dokonce mapu. Tři kilometry dlouhá trasa je vypočtena i se zpátečním ekvivalentem.
Na tomto treku jsem nenarazil na žádné občerstvení. Ne, že by mi vyhládlo, ale posezení na terásce u jednoho oroseného piva mne lákalo i v deset hodin dopoledne. Zřícenina vypadá velmi originálně. Určitě si sebou vezměte fotoaparát. Já bohužel udělal tu velkou chybu, že jsem ho pro tentokrát pozapomněl doma a dodnes toho lituji. Je tomu už rok, co jsem se vypravil do těchto končin a z tohoto foto důvodu plánuji cestu opakovat.
