Český Krumlov (hrad a zámek)

Zámek stojí na dlouhém strmém ostrohu, kolem kterého z jedné strany protéká řeka Vltava a z druhé říčka Polečnice. Nejstarší část hradu vznikla ve 13. století, založil ji Vítek z Prčice. Krumlovská větev tohoto rodu však brzy vymřela a hrad tak zdědili Rožmberkové. Ti postupně hrad rozšiřovali a stavebně upravovali až do podoby renesančního zámku. Poslední z Rožmberků, Petr Vok, se však natolik zadlužil, že musel zámek prodal císaři Rudolfovi II. Roku 1622 ho dal potom císař Ferdinand II. rodině Eggenberků, kteří jej nechali přebudovat ve stylu baroka. Založili také zámecké zahrady a nechali zbudovat první dřevěné divadlo. Posledními pány na Krumlově byl rod Schwarzenbergů, jež jej vlastnil od roku 1719 až do roku 1947, kdy ho získal stát. Schwarzenbergové zámek během 18. století přestavěli ve stylu vídeňského baroka. Roku 1781 však přesídlili na zámek Hluboká a význam Českého Krumlova tím značně upadl. Na majestátnosti mu to však už ubrat nemohlo.

Do zámku Český Krumlov vede cesta přes předhradí, do něhož se vstupuje ze čtvrti Latrán, a to Zámeckými schody nebo Červenou branou. Tady se nachází hospodářské stavby, konírna a solnice. Odtud se pak přes Medvědí příkop dostanete na nádvoří Dolního hradu. Chov medvědů tu má dlouhou tradici spadající až do 16. století. Na velkém nádvoří Dolního hradu stojí starý palác s věží ze 13. století. Tato věž je přístupná a z jejího ochozu je nádherný výhled na hradní komplex i město. Kromě toho tu je ještě mincovna nebo purkrabství. Dalším mostem se už dostanete do Horního hradu, sídla Rožmberků. Dvě malá nádvoří obklopují křídla paláce, jež skrývají obytné i reprezentativní pokoje, dvě kaple i Maškarní sál sloužící zábavě. Mezi zámkem a budovou zámeckého divadla a zahradami stojí unikátní pětipatrový plášťový most z roku 1764. Překlenuje hluboký tesaný příkop a jeho dvě horní patra jsou krytými chodbami, jež sloužili šlechtě k průchodu z jedné části do druhé. Divadlo je velmi vzácnou částí zámku, jelikož se jedná o jedno z nejlépe zachovaných barokních divadel na celém světě. Dodnes se zachovala jeho původní podoba, interiéry i například složitá dřevěná zařízení pro změny kulis.

Za divadlem začíná rozsáhlá a krásná zámecká zahrada a park v pozdně barokním stylu. Jeho přední část tvoří záhony pestrobarevných květin a okrasné keře v dokonalých geometrických tvarech. Dominantou této části je kaskádovitá fontána zdobená bohatou sbírkou plastik. Fontána pochází z poloviny 18. století a stejně jako tehdy i dnes nutí k zastavení a obdivu. Zahrada poté pokračuje v podobě krajinářského parku. Dalším zastavením vší procházky může být rokokový letohrádek Belárie, stojící v severní části parku. K vidění jsou většinou ale pouze jeho exteriéry. Naproti Belárii se nachází otáčivé hlediště, u nějž se v letní sezóně hrají divadelní představení a to už více než padesát let. Na konci lesoparku se na hladině malého rybníka líně pohupují lekníny a plavou kachny, což dohromady s okolím tvoří velmi romantický kout.

Po prohlídce si člověk připadá, jako by se sám na chvíli ocitnul v dobách, kdy se tudy procházela šlechta. Musely to být krásné časy, alespoň podle zanechaného dojmu.

Autor: Martina Limbergová