Zámek s chutí pizzy

Řekne-li se Horažďovice, nikoho zpočátku nenapadne, z čeho název tohoto malého, sotva pětitisícového města vznikl.

I my jsme chvíli dumali, dokud jsme koutkem oka nezahlédli tabulku s nápisem sv. Gorazd. Ano, Gorazd. Odtud tedy Horažďovice, původně Gorazdějovice. Místo je totiž spjato s postavou světce, jenž se prý stal nástupcem Metodějovým. Zatím se nám nepodařilo přesně zjistit ono sepětí, ale protože se nevzdáváme, jistě tuto okolnost brzy vypátráme.

Pozoruhodnou památkou městečka západních Čech, ležícího u řeky Otavy, je zámek. Původně šlo o gotický hrad někdy z dob výstavby městského opevnění, vztahující se k poslední třetině 13. století. Vystřídala se zde celá řada majitelů. Prvními byli Bavoři ze Strakonic, mezi dalšími se objevil například rod Švihovských nebo Šternberkové. Ti ho nechali z renesančního vzezření změnit na krásnou barokní stavbu, jíž přibylo několik budov na už tak dost těsném, ale půvabném nádvoříčku.

Zámek je zajímavý i tím, že se v něm dnes nachází městské muzeum. Nezaujímá celou jeho část; výstavní prostory zahrnují velký sál s freskovou výzdobou, kapli s barokním oltářem a nástropní freskou, zámecký pokoj s ukázkou interiéru z 18. století, modrý salonek a loveckou chodbu. Přilehlé, již nezámecké místnosti patří vývoji osídlení Horažďovicka od pravěku po středověk a k nalezení je i zmínka o tamním židovském obyvatelstvu a jeho osudech.

Pootaví je jednou z nejkrásnějších oblastí Čech. Určitě ji ve svých toulkách po stopách našich předků neopomeňte. A pokud vás zastihne neodbytný hlad, zajděte si na pizzu přímo v prostorách zámku. Nikde jsme nejedli lepší. Slovo „báječná“ ji vystihuje nedostatečně.