Pohádka zvaná Ostaš
Pískovcové skály nejsou jen výsadou Českého ráje či Adršpachu. Ty, o nichž chci chviličku rozprávět, leží také na Broumovsku, ale jsou o dost menší a možná i méně známé. Zvláště pro ty, kteří objevují kraj Němcové, Čapka a Jiráska stejně jako já, tedy od základu. Místem mého narození je totiž Plzeňsko. A přesto, že už jsem dvacet let obyvatelkou východních Čech, zůstává pro mě mnoho koutů nepoznaných.
I proto jsem Ostaš, přírodní oblast asi 2 km od Police nad Metují, našla vlastně náhodou. Mým cílem bylo sehnat ubytování v chatové osadě, kde bych strávila pár dní s žáky posledního ročníku základní školy. Ano, jako pedagogický dozor. A co se nestalo? Šipka, odkazující k místu případného spočinutí, mě dovedla nejen do příjemného prostředí plně vybaveného tábořiště, ale poskytla i údaj o nádherném skalnatém městečku v jeho bezprostřední blízkosti.
Slovo Ostaš pochází z křestního jména Eustachius neboli Eustach, staročesky Ostach či Ostaš. Tento svatý prý býval patronem lovců a patrně míval v těchto končinách kapličku či obrázek. Přírodní rezervace zde byla vyhlášena v roce 1956 na ploše necelých 30 hektarů. A kdo by si nechal ujít slibované Medvědy, Zbrojnoše, Mohylu smrti či Čertovo auto?
Posilnila jsem se tedy v místní restauraci a stoupala vzhůru. Nadmořská výška mezi 600 a 700 metry nad mořem zase tolik obav nevyvolávala. A to krásné počasí! Pohádka. Po pár desítkách minut jsem spočinula na vyhlídce zvané Frýdlantská skála. Nedá se popsat, když hledíte na tu nádheru kolem. Jestřebí hory, Adršpašsko-teplické skály, Krkonoše, Javoří hory a Broumovské stěny vás zcela jistě nenechají chladnými. Zvláště v počasí s hodně vysokým sloupcem rtuti v teploměru. Tak alou do skal!
