Toulky olomouckými kostely
Olomouc je arcibiskupské město, a tak není divu, že tu o církevní památky různého charakteru doslova zakopáváte. Když jsme se vydali po jejich stopách, mysleli jsme si, že jsme je všechny prošli. No, to ale byla naivní představa, jak jsem posléze zjistila, tak nám jich ještě spousta schází. No, nevadí, aspoň máme plán na příště.
I když nejste věřící, procházka Olomoucí a prozkoumat zdejší církevní památky rozhodně stojí za to. Inu, kde přeci jinde bylo v minulosti nejvíce peněz a do čeho se nejvíce investovalo? Ano, přece do budování svatostánků. Dnes bohužel i přes veškerou snahu nadšenců, nadací, církevních hodnostářů, památkářů i bůhvíkoho ještě, velká většina kostelů vypadá dosti katastrofálně. Rekonstrukce tu však pozvolna probíhají, takže kdo ví, třeba se stav do budoucna změní k lepšímu. I přes velmi zchátralý stav staveb, však tyto památky vyráží dech svou krásou.
Jelikož do Olomouce jezdíme primárně za zdravotními účely, naše startovací čára se pohybuje na Palackého ulici, poblíž Zimního stadionu. Tímto směrem jsme se také tehdy vydali, abychom se ještě naposled pokochali zdejší raritou, orientačním bodem i ostudou, letadlem Tupolevem. Dnes zde již nestojí, Husův sbor tu však stojí stále.
• Husův sbor je velmi nevšední stavbou, která tak trochu připomíná návštěvu ze SSSR. Jde však o budovu vystavěnou v neoklasicistickém stylu, kterou by asi příliš mnoho lidí za pěknou neoznačilo. Bohužel tato budova není často otevřená.
Husův sbor
• Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie jsme nemuseli dlouho hledat. Už když jsme v tramvaji jeli k poliklinice, tak jsme se podivovali nad její atypickou hvězdicovitou střechou. Původně jsme si vůbec nemysleli, že se jedná o kostel. Jinak jde o jednoduchou stavbu v gotickém stylu. Uvnitř se dochovalo pár fresek.
• Od tohoto kostelíka dále po Sokolské a Koželužské ulici jsme se dostali k Muzeu Moderního umění a Vlastivědnému muzeu, okolo nějž prošli směrem vzhůru, až jsme se octli na náměstí Republiky. A tu nám hned do nosu cvrnknul výrazný na slunci blýskavý žlutobílý Kostel Panny Marie Sněžné. Tento kostel je výraznou barokní budovou se dvěma věžemi a může se pochlubit bohatou sochařskou výzdobou. Interiér kostela je velmi světlý a velice zdobný. Kostel je univerzitním kostelem jezuitů.
Kostel Panny Marie Sněžné
• Od kostela Panny Marie Sněžně jsme se rozhodli jít po ulici 1. Máje směrem k vlakovému nádraží. Chtěli jsme totiž najít zdejší katedrálu, okolo níž jsme tramvají dříve také projížděli. Katedrála se nachází celkem nedaleko náměstí Republiky. Katedrála svatého Václava je výraznou dominantou, kterou nemůžete minout. Dóm stojí na Václavském náměstí a je považován za příklad nejkrásnější novogotické architektury v Česku. Stavba začala vznikat počátkem dvanáctého století a patří mezi nejhezčí památky středověké architektury. Součástí katedrály je i vysoká věž (100,65 m), která je druhou nejvyšší kostelní věží v Česku. Uvnitř naleznete spoustu fresek, kaple i kryptu a spoustu dalších výjimečných památek. Katedrála nás ohromila svou podobou na pražskou katedrálu svatého Víta, uvnitř je však oproti té pražské katedrále velmi světlá. Ale i zde naleznete výraznou věž a interiér plný zlata.
Katedrála sv. Václava v Olomouci
• Hned vedle Katedrály se nachází Přemyslovský hrad, Arcidiecézní muzeum a poněkud nenápadná kaple svaté Anny. I když z vnějšku kaple vypadá poněkud nenápadně, uvnitř je řešená velmi zajímavým manýristickým stylem.
• Abychom se dostali k dalším památkám, museli jsme se od Katedrály svatého Václava zase vrátit zpět na náměstí Republiky, a pak pokračovat dál okolo Kostela Panny Marie Sněžné na ulici Univerzitní. Právě tam se totiž nachází, v místě bývalé synagogy, kaple Božího těla. A nutno říct, že vám tato kaple svou zdobností vezme dech. Kaple je sice vyvedena v renesančním stylu, ale interiér je barokní. Až zde budete, nesmíte si tuto perlu nechat ujít, na stropě kaple se totiž nachází jedinečná freska a všude okolo jsou krásná sochařská díla a obrazy.
• Jen za zatáčkou, v mírném svahu, se na rozhraní dvou ulic nachází další velmi výrazná kaple s dominantní nárožní sochou mučedníka, po němž se i jmenuje. Jde o novobarokní kapli Jana Sarkandra. Obdiv si zaslouží už její exteriér, co pak její interiér. Kaple spadá pod nedalekou farnost svatého Michala. Abyste věděli, původně nešlo o krásnou stavbu, byla to věznice, kde byl dotyčný Jan Sarkandr vyslýchán útrpným právem. V kapli se budova proměnila až o dvě století později. Dnes je to posvátné a mýtické místo. Na nádvoří se nachází pramen živé vody, který zde prý vytryskl tehdy, když Jan Sarkandr vydechl naposled.
Kaple Jana Sarkandra 1
Kaple Jana Sarkandra 2
• Co by kamenem dohodil, se nachází ohromná budova Farnosti svatého Michala. Jde o naprosto jedinečnou stavbu, která se podobá zámku a která kromě krásného kostelního interiéru nabízí i další zajímavosti. Z venku zrekonstruovaná farnost, bohužel uvnitř se stále rozpadající, nabízí pokochání se středověkými chodbami s náležitou výzdobou, farní zahradu, a také umožňuje vstup do sklepení ke studánce a na věž. Na věž jsem si tedy netroufla, jelikož se tu schody doslova rozpadaly a i cedulka „Na vlastní nebezpečí“ mě příliš v odvaze nepodpořily. Je to škoda, protože z věže musí být dozajista nádherný výhled na Olomouc. Farnost se nachází totiž na vršku a jen kousíček od hlavních olomouckých náměstí. Tento kostel je poměrně starý, jelikož pochází z třináctého století a na tvorbě se podíleli známí italští mistři.
• Poslední církevní stavbou, kterou jsme ten den v Olomouci navštívili, byl velmi nevšední kostel svatého Mořice. Přišlo mi paradoxní, že se nachází hned z druhé strany obchodního centra. To jsem ale nevěděla, že za chvilku se budu divit ještě víc. Kostel svatého Mořice je gotickým proboštským farním kostelem a patří k těm nejstarším stavbám ve městě. Pod oním obchoďákem se dokonce nalezly zbytky rotundy z jedenáctého století. Na celém kostele jsou nejzajímavější jeho dvě asymetrické hranolové věže a unikátní dvojité šnekové schodiště, které je nalepené na západní stěnu kostela. Věž je volně přístupná a skýtá nádherný pohled na celou Olomouc. Pravdou ale také je, že dřevěné schody a poslední řídké a částečně ztrouchnivělé patro bylo na bobříka odvahy. Skákali jsme po nosných trámech a už nikdy bych sem znova nešla, pokud bych nebyla ujištěna, že je celá věž po radikální rekonstrukci. Je to škoda, protože jde vskutku o zajímavou stavbu i vyhlídku. Unikátní památky naleznete i uvnitř kostela. Obdivovat tu můžete například osmé největší evropské varhany.
Pohled z kostela sv. Mořice
Tento výlet byl skoro celodenní a musím tedy říct, že jsme nechtěně na některé kostely zapomněli. Dojmy byly mocné, a to nejen kvůli bolavým nohám. V Olomouci je velké množství památek, které by si zasloužili naši pozornost, tak se na ně zajeďte podívat.
