Jaké milé překvapení nás čekalo za chalupou
Do Prachovských skal míří davy lidí. V létě tu auta mnohdy stojí až za cedulí, která oznamuje příjezd do Prachova. Jenže Prachovské skály to nejsou jen ty tři nejznámější oplocené stezky, ve skutečnosti sem patří i pár dalších oblastí, které jsou bohužel tak trochu zapomenut, což je celkem škoda.
Měli jsme pronajatou chalupu hned na začátku Prachova, a tak nám stačilo sejít asi jen 200 – 300 metrů a zahnout na lesní příjezdovou cestu. Ostatně i tato cesta je turisticky značená (modrá značka). Jelikož jsme se na výlet vydali ve čtyři hodiny odpoledne, neplánovali jsme nic náročného. Vlastně jsme se jen chtěli dozvědět, kam nás tato značka dovede. Šlapali jsme po příjemné lesní cestě a asi do 45 minut jsme došli na zdejší vrchol s názvem Přivýšina. Nešlo tedy o nic náročného. Jaké ale bylo pro nás překvapení, když jsme zde nenašli pouze vrchol, ale také skalní město plné zajímavě tvarovaných skal a úchvatných vyhlídek.
Vrchol Přivýšina u Prachovských skal
Pakliže budete někde poblíž a budete třeba zvažovat nějaký krátký asi jen dvouhodinový výlet celkem nenáročného charakteru, určitě se putování na vrchol vyplatí. Vrchol se totiž nachází v maximální výši 464 metrů nad mořem, takže stoupání není nikterak náročné. Na vrcholu pak naleznete úchvatnou vyhlídku Václava Čtvrtka, odkud můžete vidět Jičín, Zebín i Veliš.
Jít sem můžete také i kvůli delšímu výletu, protože tu naleznete také i rozcestník, který nabízí hned několik možností. Buď se vrátíte po stejné trase zpět na silnici, nebo sejdete doleva k Jinolickým rybníkům, nebo se vydáte doprava na vrchol Brada, který hřeben jihozápadních Prachovských skal ukončuje. Vydali jsme se doprava. Na vrcholu Brady v současnosti naleznete další romantickou vyhlídku spolu s křížem a sochami svatých (jde vlastně o pomník na památku bitvy u Jičína v roce 1866), kdysi tu prý však stál také i stejnojmenný hrad. Z Brady pak můžete pokračovat přes stejnojmennou obec až do Jičína, který je odtud vzdálen pouhých 5 kilometrů. Dále jsme však již nešli, protože už bylo hodně hodin a do Jičína bychom došli nejspíše až za tmy. A proto jsme se vrátili zpět na Přivýšinu. A protože se nám nechtělo moc vracet zpět po modré, zkusili jsme to po zelené. To jsme však ještě netušili, že zelená nás provede celým skalním městem. Nakonec zelená celkem prudce zamířila dolů z hřebenu, aby se napojila na modrou.
Výhled z vrcholu Přivýšina
