Zrádnost rozsáhlých mokřin
Dnešní cestu začneme na okraji Jánských Lázní, odkud nás lanovka vyveze do okolí Černé hory. Jejích 1299 metrů nad mořem skýtá krásný výhled do okolí. Paradoxně se ale po výstupu z kabinky budete cítit v bezpečí, byť mnohem výše než před absolvováním jízdy. Přece jen... Viset několik metrů nad zemí a sledovat tiché hemžení pod sebou, to není až tak velká rozkoš. Pokud tedy nepatříte k zarytým milovníkům adrenalinu.
Chcete-li si zpestřit pobyt nahoře ještě o nějaký zážitek, můžete vystoupit na rozhlednu. Blíže nebesům pak spatříte ještě více, než vám nabízela okna kabinové lanovky. Pak už vás ale šipky zavedou na bezmála čtyřkilometrový úsek, opředený starobou a mrtvolným klidem. Cílem cesty jsou totiž především rašeliniště. Jejich stáří se odhaduje na šest tisíc let a hloubka činí až dva a půl metru. Neuvěřitelné, že? Propadnout se do útrob odumřelých rostlin a těl drobných živočichů, to by asi dobře nedopadlo. Proto jsou tu pěšinky mezi mokřinami, jež vás bezpečně vedou místy, dýchajícími tichem nebo jen drobným ševelením a bzučením hmyzu. Člověk jakoby se posunul v čase do syrového dávnověku. Tiché stromy, nyní již suché a oblečené do šedobílé zašlosti, podtrhují jedinečnost zdejší přírody.
Celá procházka je úchvatná. Zažijete při ní i drobná či větší stoupání a cestou se můžete občerstvit i v příjemném hostinci. Jen značení bývá občas zrádné. I nám se podařilo sem tam zabloudit. Ale to, že jsme měli jeden druhého, porazilo veškerý strach. Přes zrádnost hor a občasnou tíseň jsme se vraceli domů spokojeni a příjemně unaveni.
Chcete-li cítit pod nohama kamení, nemusíte zajíždět až na nejvyšší vrchol Čech. Místo dnes popsané patří jistě k těm, jež vás potěší zrovna tak jako Sněžka sama. Jde přece o čerstvý horský vzduch a pár nachozených kilometrů. A takové přání se vám splní kdekoli v říši kleče a rozmanitých lišejníků. Tak větrovku do batohu a hurá do kopců!
