S větrem ve vlasech k Černému jezeru
Krása Šumavy nespočívá pouze v půvabných kopcích, čistém vzduchu a svěží zeleni. Zrcadlí se totiž i v jediných ledovcových jezerech naší vlasti, z nichž je Černé jezero tím největším, nejhlubším, ale zároveň nejníže položeným.
Na více než 18 hektarech rozlohy se v nadmořské výšce 1008 metrů odráží tmavá plocha, jejíž zabarvení způsobují hluboké lesy vůkol a devítimetrová vrstva kalu – usazeného pylu. Jeho první zrníčka pocházejí z časů doby ledové, ta poslední jsou stará jen několik dní. Úžasné, nemyslíte? Kolik těch pylových zrnek musí být, aby tvořila tak silnou usazeninu?
Pokud čtete údaje o jezeře v encyklopedii, nevydržíte dlouho otálet, abyste se o jeho nádheře nepřesvědčili na vlastní oči. A když už vyrazíte na výlet, co si ho nějak ozvláštnit? Jít pěšky, to dovede každý, ale profrčet ze Špičáckého sedla 4 km až k jezeru na koloběžce, to už je jiná! Proto jsme s přítelem a tvůrkyní tohoto nápadu, mou milou kamarádkou, ihned vzali tuto možnost za svou. Zpočátku jsme přemýšleli, kam zaparkovat auto, protože jsme chtěli ušetřit kapsu. Navíc jsme byli velmi překvapeni vzhledem výběrčího poplatků na nejbližším parkovišti, protože vůbec neoplýval evropskými rysy. Jeho černošské vzezření opravdu nějak nezapadalo do zdejšího horského prostředí. Možná to ale bylo účelem. Šokovaný návštěvník mohl klidně zaplatit i více a ani by si toho nevšiml. I když… Těžko přehlédnout tučnou částku 100 Kč! Proto naše vozidlo nakonec spočinulo v lese, o pár set metrů níže, a k naší velké radosti.
Průzračná hladina černého jezera
Půjčovna koloběžek se nacházela hned u hlavní silnice, ale my jsme se rozhodli nejdříve vyjít až na Pancíř a pak s větrem ve vlasech brázdit příkrou cestu. Byl to dobrý nápad, neboť požitek z jízdy se zmnohonásobil. První třetina naší pouti se totiž díky výstupu výše odehrávala ve zběsilém tempu, aby se pak překlenula v drsné odpichování na téměř rovinatém povrchu. To mělo za následek i mírné pobolívání nohou a občasné „nářky“, protože vidina jezera byla stále nějak v nedohlednu. Navíc přítel neustále řešil podezřelé zvuky zadního kola svého vozítka. Přesto jsme z něho převážně viděly jen záda; prostě poděs každým coulem a rozený sportovec s neuhasitelnou žízní po pohybu.
S malou přestávkou na doplnění tekutin jsme tedy nakonec spočinuli tváří v tvář průzračnému jezeru. Počasí nám přálo, kačenky se ladně kolébaly na vodní hladině, a nebýt toho, že jsme museli v určenou dobu odevzdat náš úžasný dopravní prostředek, vydrželi bychom zde dlouho. Dívat se na 320 metrů vysokou Jezerní stěnu, z níž v zimním období často sjíždějí mohutné laviny, je nepopsatelným zážitkem. A co teprve představa, stát na jejím hřebeni!
Takže nezbývá, abyste se o malebnosti šumavského jezera přesvědčili i vy. Můžete tak učinit kdykoli během roku.
Černé jezero - přírodní památka ČR
